Michael D. Higgins
Michael Higgins | |
---|---|
Michael Higgins (6. dubna 2022) | |
9. prezident Irska | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 11. listopadu 2011 | |
Předchůdce | Mary McAleeseová |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce (1968–2011) |
Narození | 18. dubna 1941 (83 let) Limerick, Irsko |
Choť | Sabina Coyneová |
Děti | 4 |
Sídlo | Áras an Uachtaráin |
Alma mater | Irská národní univerzita, Galway Indianská univerzita Manchesterská univerzita Indianská univerzita v Bloomingtonu St. Flannan's College |
Profese | politik, básník, spisovatel a politolog |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | MacBrideova mírová cena (1992) velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2017) |
Podpis | |
Webová stránka | president |
Commons | Michael D. Higgins |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michael Daniel Higgins (irsky Micheál D. Ó hUigín; * 18. dubna 1941 Limerick) je irský básník, politický aktivista a politik, který vyhrál irské prezidentské volby v roce 2011 a 11. listopadu 2011 se tak stal devátým prezidentem Irska, když ve funkci nahradil Mary McAleeseovou.
Život
Jeho otec John Higgins (1894–1963) pocházel z hrabství Clare. Ten i se dvěma bratry bojoval v Irské republikánské armádě během irské války za nezávislost.[1]
Michael D. Higgins vystudoval na Indianské a Manchesterské univerzitě politologii a sociologii. Přednášel pak na vysoké škole v Galway a na Jihoillinoiské univerzitě. V roce 1966 vstoupil do strany Fianna Fáil, ale o dva roky později přešel do irské Labour Party (Strana práce). V letech 1973–1977 a 1983–1987 byl senátorem, 1981–1982 a 1990–1991 starostou města Galway a 1993–1997 ministrem kultury. Předsedou Labour Party se stal v roce 2003. Ve straně se věnoval zahraniční politice, kritizoval válku v Iráku, americkou zahraniční politiku, izraelskou politiku vůči Palestincům nebo sociální nerovnost. Prosazoval dodržování lidských práv ve světě a práva homosexuálů. Organizoval sbírky pro Somálsko během hladomoru.[2]
Členství ve straně se vzdal, když 27. října 2011 zvítězil v prezidentských volbách. Do úřadu nastoupil 11. listopadu 2011 a 26. října 2018 byl zvolen i na druhé funkční období.[3] Znovu kandidovat již nemůže, takže v úřadu skončí 10. listopadu 2025.
V roce 1974 se oženil s herečkou Sabinou Coyneovou, s níž má čtyři děti. Dcera Alice Mary (* 1975) byla v roce 2016 zvolena do senátu. Michael D. Higgins mluví irsky a španělsky. Je chovatelem salašnických psů.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ MULHALL, James. Files reveal President Higgins' father's role in independence. The Irish Post [online]. 2015-12-12 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Potvrzeno: Prezidentem Irska se stal Higgins. ČT24 [online]. Česká televize, 2011-10-30 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Žádná změna. Post irského prezidenta ve volbách přesvědčivě obhájil Michael Higgins. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-08-07]. Dostupné online.
- ↑ KORDÍK, Jiří. Pes irského prezidenta oslnil internet. Během projevu svého páníčka se neodbytně dožadoval drbání. Radio Wave [online]. Český rozhlas, 2021-05-04 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael D. Higgins na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Prezidenti Irska | ||
---|---|---|
Douglas Hyde (1938–1945) • Seán Ó Ceallaigh FF (1945–1959) • Éamon de Valera FF (1959–1973) • Erskine H. Childers FF (1973–1974) • Cearbhall Ó Dálaigh FF (1974–1976) • Patrick Hillery FF (1976–1990) • Mary Robinsonová ILP (1990–1997) • Mary McAleeseová FF (1997–2011) • Michael D. Higgins ILP (od 2011) |
Hlavy členských států Evropské unie | |
---|---|
Filip (Belgie) • Rumen Radev (Bulharsko) • Petr Pavel (Česko) • Frederik X. (Dánsko) • Alar Karis (Estonsko) • Alexander Stubb (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Zoran Milanović (Chorvatsko) • Michael D. Higgins (Irsko) • Sergio Mattarella (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Edgars Rinkēvičs (Lotyšsko) • Jindřich I. (Lucembursko) • Tamás Sulyok (Maďarsko) • George Vella (Malta) • Frank-Walter Steinmeier (Německo) • Vilém Alexandr (Nizozemsko) • Andrzej Duda (Polsko) • Marcelo Rebelo de Sousa (Portugalsko) • Alexander Van der Bellen (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Katerina Sakellaropulosová (Řecko) • Peter Pellegrini (Slovensko) • Nataša Pircová Musarová (Slovinsko) • Filip VI. (Španělsko) • Karel XVI. Gustav (Švédsko) |