František Nosek
JUDr. František Nosek | |
---|---|
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1920 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1935 | |
Čs. ministr vnitra | |
Ve funkci: 1925 – 1926 | |
Předchůdce | Jan Malypetr |
Nástupce | Jan Černý |
Čs. ministr pošt a telegrafů | |
Ve funkci: 1926 – 1929 | |
Předchůdce | Maxmilián Fatka |
Nástupce | Emil Franke |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 26. dubna 1886 Chrudim Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 17. dubna 1935 (ve věku 48 let) Praha Československo Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik a právník |
Commons | František Nosek |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Služebník Boží František Nosek (26. dubna 1886 Chrudim[1][2][3] – 17. dubna 1935 Praha[4]) byl československý právník, politik, meziválečný ministr a poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.
Biografie
Po maturitě na chrudimském gymnáziu (roku 1905) vystudoval práva na české univerzitě v Praze, kde získal roku 1910 doktorát. Téhož roku začal pracovat ve službách Zemského finančního ředitelství v Čechách, odkud po vzniku ČSR přešel na ministerstvo financí. Od mládí byl činný v českém katolickém politickém hnutí. Roku 1919 spoluzakladatel ČSL a poté byl jejím místopředsedou. Patřil k jejím nejvýznamnějším politikům.[4]
V roce 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Mandát získal až na 103. schůzi v lednu 1920.[5] V parlamentních volbách v roce 1920 se pak stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929.[6] Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministrem pošt a telegrafů, bytem v Praze-Karlíně.[7]
Vládní posty zastával v letech 1925–1929. Působil jako Ministr vnitra Československa v druhé vládě Antonína Švehly v letech 1925–1926. V třetí vládě Antonína Švehly a první vládě Františka Udržala v letech 1926–1929 byl ministrem pošt a telegrafů.[8] Ve 30. letech 20. století byl Nosek poražen Bohumilem Staškem v boji o vliv na stranický lidovecký tisk.[9]
Jeho jméno je spojeno s prosazením kongruového zákona (1926), kterým se zvyšovaly platy duchovních. Byl rovněž činný ve Svazu hospodářských družstev a Ústřední lidové záložně. Jeho aktivita zasahovala i do církevní oblasti. Koupil několik pozemků pro výstavbu kostelů v Praze. Jeho zásluhou byl vybudován kostel sv. Anežky a českých patronů v Praze-Spořilově.[4] Byl činný jako františkánský terciář.
Je pohřben v Poříčí nad Sázavou.
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chrudimi, sign. 3657, ukn 3717, str. 207. Dostupné online.
- ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1304.
- ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 137.
- ↑ a b c PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 177-178
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-15]. Dostupné online.
- ↑ František Nosek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 664–665.
- ↑ Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 280.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Nosek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Nosek
- František Nosek v Národním shromáždění roku 1933
Druhá vláda Antonína Švehly | ||||
---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Antonín Švehla (jmenován 9. prosince 1925, RSZML) | |||
Členové v den jmenování vlády 9. prosince 1925 | Otakar Srdínko (školství a národní osvěta, RSZML) • Karel Viškovský (spravedlnost, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (národní obrana, ČSNS) • Alois Tučný (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče a správce unifikací, ČSDSD) • Jan Šrámek (pošty a telegrafy, ČSL) • Josef Dolanský (pro zásobování lidu, ČSL) • František Nosek (vnitro, ČSL) • Jan Dvořáček (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Rudolf Mlčoch (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník) | |||
Členové jmenovaní později |
|
Třetí vláda Antonína Švehly | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Antonín Švehla (jmenován 12. října 1926, RSZML)¹ | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 12. října 1926 | František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta a správce unifikací, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče a správce veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • František Peroutka (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, nestraník)² | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
¹ Během své nemoci byl Antonín Švehla zastupován Janem Šrámkem. ²Vládním nařízením z 28. června 1928 byla působnost ministra pro správu Slovenska přenesena na krajinský úřad v Bratislavě. |
První vláda Františka Udržala | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | František Udržal (jmenován 1. února 1929, RSZML) | ||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 1. února 1929 | František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Jozef Tiso (veřejné zdraví a tělesná výchova, HSĽS)¹ • Marek Gažík (unifikace, HSĽS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Bohumil Vlasák (finance, nestraník) | ||||||||||||
Členové jmenovaní později |
| ||||||||||||
¹8. října 1929 opustila HSĽS vládu na protest proti uvěznění Vojtecha Tuky. |
Ministři pošt Československa | |
---|---|
Ministři pošt první československé republiky (1918–1938) | Jiří Stříbrný • František Staněk • Maxmilián Fatka • Antonín Srba • Alois Tučný • Emil Franke • Jan Šrámek • Maxmilián Fatka • František Nosek • Emil Franke • Alois Tučný • Karel Dunovský |
Ministři pošt druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři pošt poválečného Československa (1945–1960) | |
Federální ministři spojů Československa (1969–1992) | Milan Smolka • Karel Hoffmann • Vlastimil Chalupa • Jiří Jíra • Róbert Martinko • Theodor Petrík • Emil Ehrenberger • Antonín Baudyš |
Ministři vnitra Československa | |
---|---|
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938) | Antonín Švehla • Jan Černý • Jan Malypetr • František Nosek • Jan Černý • Juraj Slávik • Jan Černý • Josef Černý • Jan Černý • Otakar Fischer |
Za protektorátu (1939–1945) | |
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945) | |
V letech (1945–1992) | Václav Nosek • Rudolf Barák • Lubomír Štrougal • Josef Kudrna • Josef Pavel • Jan Pelnář • Radko Kaska • Jaromír Obzina • Vratislav Vajnar • František Kincl • František Pinc • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Valtr Komárek pověřeni společným řízením • Richard Sacher • Ján Langoš • Petr Čermák |