André Tardieu
André Tardieu | |
---|---|
Narození | 22. září 1876 Paříž |
Úmrtí | 15. září 1945 (ve věku 68 let) Menton |
Alma mater | Condorcetovo lyceum École normale supérieure |
Povolání | politik, novinář a učitel |
Zaměstnavatel | Le Figaro |
Ocenění | Všeobecná soutěž |
Politické strany | Federation of the Lefts Demokratická republikánská aliance |
Rodiče | André-Léon Tardieu |
Funkce | prezident Rady ministrů (1929–1930) prezident Rady ministrů (1930) prezident Rady ministrů (1932) poslanec francouzského Národního shromáždění |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
André Pierre Gabriel Amédée Tardieu (22. září 1876 Paříž – 15. září 1945 Menton) byl francouzský politik, významná osobnost francouzské třetí republiky. Třikrát se stal premiérem (1929–1930, 1930, 1932). Zastával mnoho dalších vládních funkcí: ministr osvobozených oblastí (Alsaska a Lotrinska), ministr dopravy, ministr vnitra, ministr zemědělství, ministr války, ministr zahraničí, ministr bez portfeje. Byl umírněným konzervativcem, představitel stran Alliance démocratique (1914–1932) a Centre républicain (1932–1936). Premiérem se stal na začátku celosvětové velké hospodářské krize, což ho postavilo do značné míry před neřešitelné úkoly a vzalo mu to popularitu a reputaci.
Studoval na École Normale Supérieure, ale studium opustil a vstoupil do diplomatických služeb. Později ze služby odešel a proslavil se jako zahraniční redaktor deníku Le Temps. Ve spolupráci s Georgesem Mandelem založil konzervativní noviny L'Echo National. V roce 1914 byl Tardieu prvně zvolen do Poslanecké sněmovny. Když vypukla první světová válka, narukoval do armády. V roce 1916 byl zraněn a invalidizován. Poté se vrátil do politiky. Byl asistentem Georgese Clemenceaua na pařížské mírové konferenci v roce 1919. V listopadu 1919 se stal prvně ministrem. Ve 20. letech vedl nekompromisní kampaň proti uvolnění represivních ustanovení Versailleské smlouvy proti Německu.[1] V listopadu 1929 se stal prvně premiérem. Ačkoli byl považován za konzervativce, zavedl v reakci na krizi řadu sociálních opatření, včetně veřejných prací, sociálního pojištění, bezplatného středního školství nebo rodinných přídavků pro všechny výdělečně činné osoby s alespoň dvěma dětmi. Přispěl rozhodujícím způsobem ke ztroskotání ženevské odzbrojovací konference 1932.[2] V roce 1936 odešel z politiky.
Věřil, že prosperující moderní ekonomika zmenší ideologický odstup mezi pravicí a levicí a vezme vítr z plachet marxismu.[3] Ve své dvoudílné knize La Révolution à refaire kritizoval francouzský parlamentní systém.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Tardieu na anglické Wikipedii.
- ↑ André Tardieu | French politician, Prime Minister, diplomat. Britannica.com [online]. 2023-09-18 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ André Tardieu. CoJeCo.cz [online]. [cit. 2023-11-14]. Dostupné online.
- ↑ CLAGUE, Monique. Vision and Myopia in the New Politics of Andre Tardieu. French Historical Studies. 1973, roč. 8, čís. 1, s. 105–129. Dostupné online [cit. 2023-11-14]. ISSN 0016-1071. DOI 10.2307/285961.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu André Tardieu na Wikimedia Commons
Premiéři Francie | ||
---|---|---|
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (2024) • Michel Barnier (od 2024) |