Dominique de Villepin
Dominique de Villepin | |
---|---|
Dominique de Villepin (30. března 2010) | |
18. premiér Francie (166. předseda vlády Francie) | |
Ve funkci: 31. květen 2005 – 17. květen 2007 | |
Prezident | Jacques Chirac |
Předchůdce | Jean-Pierre Raffarin |
Nástupce | François Fillon |
Ministr vnitra | |
Ve funkci: 31. březen 2004 – 31. květen 2005 | |
Předchůdce | Nicolas Sarkozy |
Nástupce | Nicolas Sarkozy |
Ministr zahraničních věcí | |
Ve funkci: 7. květen 2002 – 31. březen 2004 | |
Předchůdce | Hubert Védrine |
Nástupce | Michel Barnier |
Stranická příslušnost | |
Členství | Unie pro lidové hnutí (2002–2011) Sdružení pro republiku (1977–2002) République solidaire (2010–2011) |
Rodné jméno | Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin |
Narození | 14. listopadu 1953 (70 let) Rabat, Maroko Maroko |
Choť | Marie-Laure de Villepin |
Rodiče | Xavier de Villepin a Yvonne Hétier |
Děti | Marie de Villepin Arthur de Villepin Victoire de Villepin |
Příbuzní | Patrick de Villepin a Véronique Albanel[1] (sourozenci) Frédéric de Saint-Sernin (bratranec) |
Alma mater | École Nationale d'Administration (1978–1980) Univerzita Paříž X Univerzita Paříž II Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita Lycée Stendhal de Milan |
Profese | politik, diplomat, spisovatel a advokát |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | prix Premier-Empire (2001) Prix de la langue française (2003) velkokříž Národního řádu za zásluhy (2005) velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2006) Pierre Lafue Prize (2009) … více na Wikidatech |
Commons | Dominique de Villepin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin, obvykle Dominique de Villepin (* 14. listopadu 1953 Rabat) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. Od 31. května 2005 do 15. května 2007 byl předsedou francouzské vlády.
Biografie
Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca.
Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna.
Vyznamenání
- velkodůstojník Řádu svatého Karla – Monako, 1997[2]
- velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 10. února 1998[3]
- velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. února 1999[4]
- velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. října 1999[5]
- velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2000[6]
- velkodůstojník Řádu za zásluhy – Litva, 21. dubna 2004[3]
- velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie
- velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko
- velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Ordonnance souveraine no 13149 du 25 juillet 1997
- ↑ a b Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominique de Villepin na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Francie | ||
---|---|---|
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (od 2024) |