Vojtěch Václav z Klebelsbergu

Vojtěch Václav z Klebelsbergu
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
5. května 1803 – 20. ledna 1812
PanovníkFrantišek II./I.
PředchůdceAugust Antonín Josef z Lobkowicz
NástupceJosef Antonín Wratislav z Mitrowicz
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1791 – 1803
PanovníkLeopold II., František II.
NástupceJosef Jindřich Schlik
Hejtman Nového Města Pražského
Ve funkci:
1769 – 1791
PanovníkMarie Terezie, Josef II., Leopold II.
Tajný rada
Císařský komorník

Narození3. listopadu 1738
Libořice
Úmrtí20. ledna 1812 (ve věku 73 let)
Praha
Choť1. (1764) Gabriela Lažanská z Bukové (1737–1772)
2. (1773) Antonie Krakowská z Kolowrat (1736–1799)
DětiAnna, provdaná Hildprandtová (1772–1841)
František Josef (1774–1857)
Příbuznítchán: Maxmilián Václav Lažanský z Bukové (1710–1767)
tchán:Filip Nerius Krakowský z Kolowrat (1686–1773)
švagr: Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (1728–1809)
švagr: Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804)
OceněníCísařský rakouský řád Leopoldův
1733 říšský hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Václav hrabě z Klebelsbergu a Thumburgu (Adalbert Wenzel Malachias Karl Borromäus Reichsgraf von Klebelsbelrg und Thumburg) (3. listopadu 1738, Libořice[1]20. ledna 1812, Praha) byl český šlechtic a rakouský politik. Řadu let zastával funkce ve správě Českého království, nakonec byl nejvyšším maršálkem (1803–1812). Vlastnil statky v severních Čechách (Třebívlice).[2]

Životopis

Zámek Třebívlice, hlavní sídlo hrabat z Klebelsbergu

Pocházel z tyrolské šlechtické rodiny, která od 17. století vlastnila statky v severních Čechách a v roce 1733 získala říšský hraběcí titul. Narodil se na jednom z rodových sídel na zámku v Libořicích jako nejmladší syn hraběte Josefa Klementa z Klebelsbergu (1695–1757) a jeho manželky Ludmily Juliány z Lisova, po otci zdědil panství Třebívlice se statkem Děčany. Během jeho éry došlo k přestavbě třebívlické tvrze na zámek.[3] Od mládí působil ve správě Českého království, od roku 1762 byl radou apelačního soudu a od roku 1767 zemským soudcem. Díky dvěma sňatkům (Gabriela Lažanská, Antonie Kolovratová) pronikl mezi nejvyšší českou šlechtu s vlivnými konexemi, což předurčilo jeho další kariéru ve správě Českého království. Dlouhodobě zastával funkci hejtmana Nového Města Pražského (1769–1791), poté byl nejvyšším komorníkem Českého království (1791–1804[zdroj?]) a nakonec nejvyšším maršálkem (1803–1812).[4] V Praze sídlil v paláci na rohu Voršilské a Ostrovní ulice, který byl zbořen koncem 19. století. Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu. Zemřel ve svém pražském paláci, pohřben byl v Třebívlicích.

Rodina

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1764 v Manětíně s hraběnkou Gabrielou Lažanskou z Bukové (1737–1772), dcerou plzeňského krajského hejtmana Maxmiliána Václava Lažanského z Bukové.[5] Z tohoto manželství pocházela dcera Anna (1772–1841), provdaná za barona Františka Hildprandta (1771–1843). Po ovdovění se Václav Vojtěch z Klebelsbergu oženil podruhé v roce 1773 s hraběnkou Antonií Krakovskou z Kolovrat (1736–1799), dcerou nejvyššího purkrabího Filipa Krakovského z Kolovrat.[6] Antonie po své tetě Marii Anně Šlikové zdědila v roce 1771 statek Čakovice u Prahy, kde v letech 1773–1785 nechala přestavět zámek. Byla císařovninou dvorní dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[7] Měli spolu tři syny, z nichž významného postavení v politice i ve společenském dění v Čechách dosáhl prostřední František Josef (1774–1857), který po matce zdědil v roce 1799 Čakovice a po otci v roce 1812 Třebívlice.

Jeho švagry byli Leopold Vilém z Kolovrat (1728–1809), Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804), prostřednictvím sňatku svého staršího bratra, generálmajora Prokopa Zikmunda z Klebelsbergu, byl spřízněn také s Aloisem Ugartem (1749–1817). Tito tři zastávali v letech 1782–1817 funkci nejvyššího kancléře (Kolovrat 1782–1796, Lažanský 1796–1802, Ugarte 1802–1817).

Odkazy

Reference

  1. ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce); Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 295
  2. Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 328 ISBN 80-7185-200-7
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 478–479
  4. PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého, kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; k vydání připravil Jaroslav Charvát; Praha, 1941; s. 410–411 dostupné online
  5. ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce), Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 294–295
  6. Rodokmen Krakovských z Kolovrat dostupné online
  7. BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000, s. 100 ISBN 80-85228-61-0