Vladimír Vyhlídka

Vladimír Vyhlídka, publikující také pod pseudonymem Josef Maria (20. listopadu 1925 Chýnov – 23. dubna 2011 Praha-Vyšehrad), byl český římskokatolický kněz, překladatel, sekretář kardinála Tomáška, vyšehradský kanovník a papežský kaplan.

Vystudoval reálné gymnázium v Táboře a po maturitě v roce 1944 byl totálně nasazen, takže musel nuceně pracovat postupně v pražské Ruzyni, v Ostravě a v Havlíčkově Brodě, a to až do dubna 1945. Po druhé světové válce pracoval na ministerstvu zahraničního obchodu. Roku 1947 nastoupil základní vojenskou službu a v únoru 1948 byl pro své náboženské přesvědčení vyloučen ze školy důstojníků v záloze a převelen k pomocným technickým praporům do Hvězdova. Po propuštění do civilu vystřídal různá zaměstnání, například v mrazírenském průmyslu nebo v ČKD Sokolovo. Kolem roku 1951 žádal o přijetí do litoměřického kněžského semináře, avšak nebyl přijat, a proto se rozhodl studovat teologii v zahraničí. Možnost emigrovat se mu naskytla až v roce 1964, kdy mu bylo povoleno vycestovat na zájezd do Vídně. Odtamtud se s pomoci vídeňského arcibiskupství dostal do Itálie.

Jako alumnus Nepomucena vystudoval Papežskou lateránskou univerzitu a dne 20. prosince 1969 přijal v lateránské bazilice sv. Jana v Římě kněžské svěcení. Po jednání s československými úřady se v polovině května 1970 vrátil do Československa, kde byl dříve v nepřítomnosti odsouzen k jedenapůlletému vězení za to, že ilegálně zůstal v cizině. V Praze získal bydlení u svého přítele Vance, avšak nepodařilo se mu získat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, a proto od srpna 1970 nastoupil jako sanitář na IV. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Teprve v listopadu 1973 se mohl stát kaplanem v Plzni, avšak už v lednu 1975 byl kvůli svým aktivitám s mládeží přeložen a ustanoven administrátorem v Krajkové, odkud excurrendo spravoval farnost Oloví a nějakou dobu také Habartov. Po dosažení důchodového věku odešel v roce 1986 do starobního důchodu a vrátil se do Prahy.

Od roku 1988 pracoval jako neplacený soukromý sekretář pražského arcibiskupa ThDr. Františka kardinála Tomáška, jemuž pomáhal zejména s vyřizováním korespondence a organizováním setkání se zahraničními hosty a konzultací s představiteli českého disentu. Dne 17. září 1991 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Od 1. prosince 1991 byl Vladimír Vyhlídka ustanoven administrátorem v Táboře. Během svého táborského působení se zasloužil o opravu varhan a zvonů v kostele Proměnění Páně na hoře Tábor, táborské fary a střechy kostela Povýšení sv. Kříže v Sezimově Ústí. Poté, co se 28. září 1998 stal kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, odešel na konci října 1998 na pražský Vyšehrad. Roku 2010 byl emeritován a krátce předtím, než podlehl dlouhé těžké nemoci, přijal čestné občanství svého rodného města. Pohřben byl do rodinného hrobu na chýnovském hřbitově.

• Jacques Maritain: Potřeba a obnova pravého vědění, Nový život 9-10/1967
• Thomas Merton: Hora sedmi stupňů, Křesťanská akademie, Řím 1968
• Norbert Baumert: Uzdravení a pověření uzdravovat podle Nového zákona, Pastorační středisko Arcibiskupství pražského, Praha 1993
• Joachim Meisner: Být takovým, jak Bůh mne chtěl mít, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1994, ISBN 80-85527-53-7
• Agostino Casaroli: Trýzeň trpělivosti, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001, ISBN 80-7192-621-3
• Joseph Ratzinger: Věřit, doufat, milovat, Paulínky, Praha 2010, ISBN 978-80-86949-84-0

• Jana Heřmánková: Co si myslí o Husovi, Táborské listy 27. 3. 1995, str. 9
• Markéta Kořená: Kardinálova vytrvalost a síla byla dílem Ducha svatého (rozhovor s Vladimírem Vyhlídkou), Lidové noviny 26. 6. 1999, str. 22
• Jan Hartmann, Bohumil Svoboda, Václav Vaško a kolektiv: Kardinál Tomášek, Vyšehrad, Praha 2003, ISBN 80-7021-492-9, str. 113-119
• Jiří Bůžek: Rozhovor s Mons. Vladimírem Vyhlídkou, Brázda 3/2005-2006, str. 11-14
• Bohumil Svoboda: Na straně národa, Vyšehrad, Praha 2006, ISBN 80-7021-843-6, str. 170
• Kateřina Nimrichtrová: Monsignore se zařadí za Bílka a Masaryka, Táborský deník 4. 9. 2010, str. 1 a 3
• Kateřina Nimrichtrová: Monsignore Vyhlídka převzal plaketu čtyři dny před smrtí, Táborský deník 27. 4. 2011, str. 1 a 3
• Chýnov se rozloučil s významným rodákem, Táborský deník 30. 4. 2011, str. 3
• Ladislav Šotek: Mons. Vladimír Vyhlídka, Fiat 6/2011, str. 3
• Aleš Opatrný: Vladimír Vyhlídka – vyšehradský kanovník (1925-2011), in: Kolektiv autorů: Královský Vyšehrad IV., Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3423-0, str. 461-462

• Diplom pro Mons. Vladimíra Vyhlídku Archivováno 24. 7. 2015 na Wayback Machine.
• Zemřel Mons. Vladimír Vyhlídka
• Zemřel kanovník Vladimír Vyhlídka Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
• Vzpomínka na Mons. Vladimíra Vyhlídku Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Poslední rozloučení s Mons. Vladimírem Vyhlídkou Archivováno 24. 7. 2015 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.