Vývoj chápání schizofrenie

Pojem schizofrenie poprvé použil Eugen Bleuler.

Výraz „schizofrenie“—který lze přeložit přibližně jako "rozštěpení mysli" a jenž vychází z řeckého kořene „schizein“ (σχίζειν, „rozštěpit“) a „phrēn“, „phren-“ (φρήν, φρεν-, „mysl“)[1]—použil poprvé roku 1908 Eugen Bleuler. Původně mělo toto slovo vystihnout oddělení fungování osobnosti, myšlení, paměti a vnímání. Bleuler charakterizoval hlavní symptomy pod názvem 4 A - oploštělé emoce (flattened Affect), autismus (Autism), rozvolnění souvislosti myšlenek (impaired Association of ideas) a rozpolcenost (Ambivalence).[2] Už tehdy si uvědomil, že onemocnění není demencí, neboť stav některých z jeho pacientů se spíše zlepšoval než naopak. Proto navrhl pojem schizofrenie.

Popis schizofrenie jako nemoci

Zdá se, že v období před 19. stoletím jsou historické záznamy o symptomech podobných schizofrenii vzácné, i když zprávy o iracionálním, nepochopitelném nebo nekontrolovatelném chování jsou běžné. Podrobná případová zpráva z roku 1797 týkající se Jamese Tillyho Matthewse a záznamy Phillipa Pinela publikované roku 1809 jsou často pokládány za nejstarší případy nemoci zveřejněné v lékařské a psychiatrické literatuře.[3] Schizofrenii poprvé popsal v roce 1853 Bénédict Morel jako specifický syndrom postihující mládež a mladé dospělé a použil při tom výraz „démence précoce“ (doslova „předčasná demence“). Pojem dementia praecox se roku 1891 objevil i v případové studii Arnolda Picka týkající se psychotické poruchy. Roku 1893 zavedl Emil Kraepelin v klasifikaci duševních poruch nové širší rozlišení mezi dementia praecox a poruchou nálady (nazývanou manická deprese a zahrnující depresi i bipolární poruchu). Kraepelin se domníval, že „dementia praecox“ je onemocnění mozku[4], konkrétněji pak forma demence, odlišující se od jiných forem této nemoci (jako Alzheimerova choroba), které se obvykle objevují v pozdějších letech života.[5]

Názorová revoluce

Molekula chlorpromazinu (obchodní název Thorazin), který se stal revolučním přípravkem v léčbě schizofrenie v 50. letech 20. století

V 50. letech 20. století došlo po vývoji chlorpromazinu a jeho uvedení na trh k výraznému pokroku v léčbě nemoci.[6]

Na počátku 70. let 20. století se stala diagnostická kritéria pro stanovení schizofrenie předmětem značné kontroverze, což v důsledku vedlo ke vzniku operacionalizovaných kritérií užívaných dnes. Po provedení diagnostické studie na území USA a Spojeného království v roce 1971 se ukázalo, že schizofrenie byla v Americe diagnostikována mnohem častěji než v Evropě.[7] Příčinou byla zčásti volnější diagnostická kritéria v USA, vycházející z manuálu DSM-II; naopak v Evropě se používal systém ICD-9. Studie Davida Rosenhana z roku 1972, publikovaná v časopise Science pod názvem „On being sane in insane places“ (Být příčetný na nepříčetných místech) došla k závěru, že diagnóza schizofrenie v USA byla často subjektivní a nespolehlivá.[8] To se nakonec stalo jedním z faktorů, jež vedly k přepracování nejen diagnózy schizofrenie, nýbrž i k revizi celého manuálu DSM. Výsledkem bylo v roce 1980 vydání manuálu DSM-III.[9]

Rozpolcení osobnosti

Pojem schizofrenie je často nesprávně chápán jako slovo označující nemoc, v jejímž průběhu člověk trpí „rozpolcením osobnosti“. I když někteří nemocní, u nichž byla schizofrenie diagnostikována, mohou slyšet hlasy a vnímat je zřetelně jako samostatné osoby, schizofrenie nespočívá v tom, že by nemocný přebíral roli několika různých osobností. Toto zmatení vzniklo částečně v důsledku doslovné interpretace Bleulerova pojmu schizofrenie (Bleuler kladl původně schizofrenii do souvislosti s disociací a do kategorie schizofrenie zařadil také rozpolcenou osobnost[10][11]). Na základě nepřesně stanovených kritérií uvedených v manuálu DSM-II byla často jako schizofrenie mylně diagnostikována i disociativní porucha identity („rozpolcená osobnost“).[11][12] První známé mylné použití pojmu schizofrenie ve smyslu „rozpolcené osobnosti“ bylo zaznamenáno v roce 1933 v článku básníka T. S. Eliota.[13]

Japonsko

Roku 2002 byl výraz pro schizofrenii v Japonsku změněn z Seishin-Bunretsu-Byō 精神分裂病 (nemoc štěpící mysl) na Tōgō-shitchō-shō 統合失調症 (porucha integrace), aby se omezilo stigma, jež na pacienty nemoc vrhala.[14] Nový název vychází z biopsychosociálního modelu; procento pacientů, kteří byli informováni o diagnóze, se tak během tří let zvýšilo z 37 % na 70 %.[15]

Reference

  1. ↑ Kuhn R. Eugen Bleuler's concepts of psychopathology. Tr. Cahn CH. History of Psychiatry. 2004, s. 361–6. DOI 10.1177/0957154X04044603. PMID 15386868. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ Stotz-Ingenlath G. Epistemological aspects of Eugen Bleuler's conception of schizophrenia in 1911. Medicine, Health Care and Philosophy. 2000, s. 153–9. Dostupné online. DOI 10.1023/A:1009919309015. PMID 11079343. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ Heinrichs RW. Historical origins of schizophrenia: two early madmen and their illness. Journal of the History of the Behavioral Sciences. 2003, s. 349–63. DOI 10.1002/jhbs.10152. PMID 14601041. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ Kraepelin E, Diefendorf AR. Text book of psychiatry. 7. vyd. London: Macmillan, 1907. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ Hansen RA, Atchison B. Conditions in occupational therapy: effect on occupational performance. Hagerstown, MD: Lippincott Williams & Wilkins, 2000. ISBN 0-683-30417-8. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ Turner T. Unlocking psychosis. British Medical Journal. 2007, s. s7. DOI 10.1136/bmj.39034.609074.94. PMID 17204765. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ Wing JK. International comparisons in the study of the functional psychoses. British Medical Bulletin. 1971, s. 77–81. PMID 4926366. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ Rosenhan D. On being sane in insane places. Science. 1973, s. 250–8. DOI 10.1126/science.179.4070.250. PMID 4683124. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. ↑ Wilson M. DSM-III and the transformation of American psychiatry: a history. American Journal of Psychiatry. 1993, s. 399–410. PMID 8434655. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ Stotz-Ingenlath G: Epistemological aspects of Eugen Bleuler’s conception of schizophrenia in 1911. Med Health Care Philos 2000; 3:153—159
  11. ↑ a b Hayes, J. A., & Mitchell, J. C. (1994). Mental health professionals' skepticism about multiple personality disorder. Professional Psychology: Research and Practice, 25, 410-415
  12. ↑ Putnam, Frank W. (1989). Diagnosis and Treatment of Multiple Personality Disorder. New York: The Guilford Press. pp. 351. ISBN 0-89862-177-1
  13. ↑ Berrios, G. E.; Porter, Roy. A history of clinical psychiatry: the origin and history of psychiatric disorders. London: Athlone Press, 1995. ISBN 0-485-24211-7. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ Kim Y, Berrios GE. Impact of the term schizophrenia on the culture of ideograph: the Japanese experience. Schizophr Bull. 2001, s. 181–5. PMID 11354585. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. ↑ Sato M. Renaming schizophrenia: a Japanese perspective. World Psychiatry. 2004, s. 53–55. PMID 16757998. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.