Václav Bejček

Václav Bejček
Narození	18. října 1925 Soutice Československo Československo
Úmrtí	7. února 1952 (ve věku 26 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Bejček (18. října 1925^[1] Soutice – 7. února 1952 Věznice Pankrác) byl český kovář, dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1952 popraven.

Narodil se v roce 1925 v Souticích.^[2][3] Po studiu pracoval mj. v dole Rako. V červnu 1951 se seznámil s Oldřichem Skleničkou, se kterým diskutovali jejich možný útěk z Československa na západ.^[4] Od srpna 1951 pracoval ve vojenských dílnách v Rakovníku. V září 1951 spolu se Skleničkou kontaktovali Karla Chaloupeckého, o kterém se domnívali, že jim s útěkem může pomoci. Tento plán se však ukázal jako téměř nemožný a skupina se tak rozhodla bojovat proti režimu na území Československa. Kromě šíření protirežimních letáků se rozhodla také napadat funkcionáře KSČ či příslušníky SNB v oblasti, nicméně postupem času se je rozhodli také vraždit. V říjnu 1951 skutečně jednoho příslušníka SNB spolu se za pomoci Skleničky zastřelil. Stalo se tak na rušné cestě za bílého dne a během činu je pozoroval svědek. Krátce poté byli všichni tři odbojáři zatčeni. Bejček se k činu ve vazbě přiznal.^[5]

Za trestné činy velezrady a vraždy byl v politickém procesu zvaném Chaloupecký a spol. v listopadu 1951 odsouzen k trestu smrti.^[6] Jeho vystupování bylo v procesu hodnoceno kladně, vyšetřovatelé o něm uvádí následující: „Podařilo se právě při jeho výslechu dát věci ryze politický charakter, což má o to větší cenu, že bylo nebezpečí, že věc sklouzne na pole kriminality.“ Nejvyšší soud poté zamítl Bejčkovo odvolání a prezident Klement Gottwald odmítl Bejčkovi udělit prezidentskou milost.^[5] Popraven byl v únoru 1952.^[7][8] Pohřben byl do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.^[6] Po sametové revoluci byl rehabilitován v případu trestného činu velezrady, nikoliv však v případu vraždy.^[5]