U 79

Základní údaje
Typ	ponorka
Třída	VIIC
Jméno podle	U 79
Objednána	25. leden 1939 loděnici Vegesacker Werft (Bremer Vulkan) v Brémách-Vegesacku pod výrobním číslem 007
Zahájení stavby	17. dubna 1940
Spuštěna na vodu	25. ledna 1941
Uvedena do služby	13. března 1941
Osud	hlubinné pumy 23. prosince 1941
Takticko-technická data
Výtlak	769 t (na hladině) 871 t (pod hladinou)
Délka	67,1 m vnější plášť 50,50 m vnitřní plášť
Šířka	6,20 m vnější plášť 4,70 m vnitřní plášť
Ponor	4,74 m
Pohon	diesel – elektrický 2x 6 válcový dieselový motor MAN 2x elektrický motor Brown, Boveri & Cie GG UB 720/8 2 800–3 200 hp (2 100–2 400 kW) diesel 750 hp (550 kW) elektrický
Rychlost	17,7 uzlů (na hladině) 7,6 uzlů (pod hladinou)
Dosah	8 500 nm (15 700 km) při 10 uzlech (19 km/h 80 nm (150 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h)
Posádka	45 až 52 důstojníků a mužstvo
Výzbroj	1x 88mm kanón C/35 1x 20mm kanón C/30 5x 533mm torpédomet 14 torpéd nebo 26 námořních min TMA
Ostatní	ponor do hloubky max 230 m

U 79 byla německá ponorka typu VIIC postavena v průběhu druhé světové války pro německé válečné námořnictvo.

Typ VIIC byla delší a těžší než předchozí ponorky typu VIIB. Na hladině měla výtlak 769 t, při ponoření 871 t. Ponor byl 4,7 m, výška 9,6 m. Pohon tvořily dva šesti válcové dieselové motory MAN M 6 V 40/46 o celkovém výkonu 2 800–3 200 hp (2 100–2 400 kW) k pohonu na hladině a dobíjení baterií (2 × 62 o celkové hmotnosti 61,996 t). K plavbě pod vodu sloužily dva elektromotory Brown, Boveri & Cie GG UB 720/8 o celkovém výkonu 750 hp (550 kW).^[1] Dvě lodní hřídele poháněly ponorku pomocí lodních šroubů o průměru 1,23 m. Mohla se potopit a plout v hloubce 100 m (konstrukční hloubka), případně v hloubce 165 m, maximálně až do 230 m pod hladinu moře. Rychlost ponoru byla 25–30 sekund. Její maximální rychlost byla 18,2 uzlů (33,7 km/h) na hladině a 7,3 uzlů (13,5 km/h) pod hladinou. Dosah byl 8 500 nm (15 700 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h), pod vodou při rychlosti 4 uzly (7,4 km/h) urazila 80 nm (150 km).^[2]

Ponorka U 79 byla objednána 25. ledna 1939 v loděnicích Vegesacker Werft (Bremer Vulkan) v Bremen-Vegesack pod výrobním číslem 007. Výroba byla zahájená položením kýlu 17. dubna 1940. Na vodu byla spuštěna 25. ledna 1941. Do služby byla zařazena 13. března 1941 po velením námořního kapitána Wolfganga Kaufmanna. Ponorka měla na věži znak patronátního města Würzburgu.^[3]

Od 13. března do 30. června 1941 patřila 1. ponorkové flotile v Kielu jako cvičná ponorka.^[1] Od 1. července 1941 do 30. září 1941 patřila jako bojové plavidlo 1. ponorkové flotile v Brestu. Od 1. října až do svého potopení 23. prosince 1941 jako bojové plavidlo patřila k 23. ponorkové flotile v Salamis.

Ponorka U 79 během své služby absolvovala šest bojových plaveb a potopila dvě lodě o celkové tonáži 2 983 BRT a poškodila jednu loď o tonáži 10 356 BRT a vážně poškodila dělový člun o tonáži 625 BRT.

Ponorka U 79 vyplula 5. června 1941 na první bojovou plavbu z Kielu a 5. července 1941 doplula na ponorkovou základnu v Lorient. Během třiceti jedno denní bojové plavby v operačním prostoru v severní části Atlantského oceánu potopila jednu loď o celkové tonáži 1 524 BRT a poškodila jednu loď o výtlaku 10 356 BRT.^[4]

Norský parník Havtor byl potopen torpédem a dělostřeleckou palbou. Byl zatížen balastem a pul z Reykjavíku do Pictou v Novém Skotsku. Zahynulo šest osob a 14 osob přežilo. Nizozemský tanker Tibia byl poškozen jedním torpédem. Vezl náklad nafty Curaҫaa a Bermud do Old Kilpatricku ve Skotsku.

Na druhou plavbu ponorka U 79 vyplula 21. července 1941 z ponorkové základny v Lorientu a 16. srpna 1941 se vrátila zpět. Během dvaceti šesti denní plavby v operačním prostoru v severním Atlantiku a západně od pobřeží Španělska, kde se sedmi dalšími ponorkami napadla konvoj OG-69 a potopila jednu loď o celkové tonáži 1 475 BRT.

Britský parník Kellwyn byl potopen třemi torpédy. Převážel 2 806 t uhlí z Glasgow do Lisabonu. Zahynulo 15 osob, 16 osob přežilo.

Poblíž portugalského pobřeží byla 12. srpna napadena hlubinnými pumami eskortou konvoje.

Na třetí bojovou plavbu ponorka U 79 vyplula 14. září 1941 z ponorkové základny v Lorientu a 18. září 1941 se vrátila zpět pro nemoc velitele. Během čtyř denní plavby v operačním prostoru v Biskajském zálivu nebyla potopena ani poškozena žádná loď.

Na čtvrtou bojovou plavbu ponorka U 79 vyplula 28. září 1941 a 23. října 1941 doplula do Salamis. Během dvaceti šesti denní plavby proplula 5. října 1941 Gibraltarským průlivem a operovala ve východní části Středozemního moře.

Potopila dělový člun HMS Gnat dvěma torpédy. Ten byl vyproštěn, odtažen a zakotven v Alexandrii, kde sloužil jako protivzdušná dělostřelecká baterie. Byl vyřazen ze seznamu válečných lodí.^[6]

Na pátou bojovou plavbu ponorka U 79 vyplula 29. listopadu 1941 ze Salamis a vrátila se zpět 8. prosince 1941. Během devíti denní plavby operovala u pobřeží Kyrenaika a Tobruku a nebyla potopena ani poškozena žádná loď.

Na šestou bojovou plavbu ponorka U 79 vyplula 21. prosince 1941 a byla potopena 23. prosince 1941 hlubinnými pumami, které odpálily britské torpédoborce HMS Hasty a HMS Hotspur ve Středozemním moři severně od Sallum. Celá posádka (44 mužů) útok přežila a byla zajata.^[7]

Ponorka U 79 se zúčastnila jedné vlčí smečky:

• Goeben (28. září 1941 – 5. října 1941)^[9]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků German submarine U-79 (1941) na anglické Wikipedii, U 79 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii a Unterseeboot 79 (1941) na francouzské Wikipedii.

• BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. German U-boat commanders of World War II : a biographical dictionary.. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 1-55750-186-6. 
• BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg 1939–1945. Hamburg: E. S. Mittler und Sohn, 1997. ISBN 3-8132-0512-6. 
• GRÖNER, Erich; DIETER, Jung; MAASS, Martin. U-boats and Mine Warfare Vessels. German Warships 1815–1945. Londýn: [s.n.], 1991. ISBN 0-85177-593-4. 

• http://www.uboat.net/boats/u82.htm