Socialistická internacionála

Socialistická internacionála
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Vznik3. června 1951
Právní formaspolek
SídloLondýn, Spojené království
Členové153 organizace
LídrJorgos Papandreu (2006–2022), António Guterres (1999–2005) a Pedro Sánchez
Oficiální websocialistinternational.org, internationalesocialiste.org a internacionalsocialista.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socialistická internacionála (SI, anglicky Socialist International) je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, demokraticko-socialistické, labouristické, případně též sociálně liberální a levicově nacionalistické politické strany a hnutí. Ve své současné podobě existuje od roku 1951, kdy byla ustanovena na sjezdu ve Frankfurtu.

Ideově navazuje na předválečnou Druhou internacionálu. Jako nevládní organizace má konzultativní status při OSN.

Českým zástupce při Internacionále je Sociální demokracie jako plnohodnotný člen, po dobu totalitního Československa držela exilová ČSSD post pozorovatele.

Od ledna 2022 je předsedou SI španělský předseda vlády Pedro Sánchez.


Fungování

SI je řízena Kongresem, který se schází každé tři až čtyři roky, a Radou, která zahrnuje členské strany a organizace, která se schází dvakrát ročně. Sekretariát Internacionály sídlí v Londýně, při SI existují výbory a pracovní skupiny, vytvářející stanoviska a programy na témata jako migrace, lidská práva, Blízký východ, kurdská otázka atd.[1]

Strana evropských socialistů (evropská politická strana) funguje jako přidružená organizace při SI.

Historie

První a druhá internacionála

Související informace naleznete také v článcích První internacionála a Druhá internacionála.

Mezinárodní dělnická asociace, známá také jako První internacionála, byla prvním mezinárodním orgánem, který sdružoval organizace zastupující dělnickou třídu. Byla založena dne 28. září 1864 v Londýně socialistickými, komunistickými a anarchistickými politickými skupinami a odbory. Napětí mezi umírněnými a revolucionáři vedlo k jejímu rozpuštění v roce 1876 ve Filadelfii.[2]

Druhá internacionála byla založena 14. července 1889 v Paříži jako sdružení socialistických stran. Rozpory v souvislosti s první světovou válkou však vedly v roce 1916 k rozpuštění Druhé internacionály.[3]

Meziválečná doba

Mezinárodní socialistická komise (ISC), známá také jako Bernská internacionála, byla založena v únoru 1919 na schůzce v Bernu stranami, které chtěly obnovit Druhou internacionálu.[4] V březnu 1919 vytvořily komunistické strany na schůzce v Moskvě Komunistickou internacionálu, která je nazývána Třetí internacionálou.[5]

Některé strany nechtěly být součástí vzkříšené Druhé internacionály (ISC) ani Kominterny. Na konferenci ve Vídni 27. února 1921 vytvořily Mezinárodní pracovní svaz socialistických stran (IWUSP, známý také jako Vídeňská internacionála, Vídeňský svaz nebo Druhá a půltá internacionála). Dne 27. února 1923 se ISC a IWUSP na zasedání v Hamburku spojily a vytvořily Internacionálu práce a socialismu LSI.[6] Vzestup nacismu a začátek druhé světové války vedly v roce 1940 k rozpuštění LSI.

Vznik socialistické internacionály

Socialistická internacionála vznikla v červenci 1951 ve Frankfurtu jako nástupce LSI.[7]

V období po druhé světové válce SI pomáhala sociálně demokratickým stranám při jejich obnově po konci diktatur v Portugalsku (1974) a Španělsku (1975). Až do svého ženevského kongresu v roce 1976 byly členskými stranami hlavně strany působící v evropských zemích a organizace měla pouze několik členů mimo Evropu a žádné zastoupení v Latinské Americe. Hlavní nárůst členství nastal v devadesátých letech. V osmdesátých letech vzala SI pod záštitu Sandinistickou národně osvobozeneckou frontu, jejíž levicová vláda byla v konfliktu se Spojenými státy, Stranu nezávislosti Portorika nebo FRELIMO. Status pozorovatelské strany získal například palestinský Fatah. Po pádu sovětského bloku byly přijaty některé ex-komunistické strany, odmítnuta ale byla například Socialistická strana Srbska (z důvodu nerespektování demokratických principů fungování státu).

Summity

  1. Německo Frankfurt nad Mohanem 1951
  2. Itálie Milán 1952
  3. Švédsko Stockholm 1953
  4. Spojené království Londýn 1955
  5. Rakousko Vídeň 1957
  6. Německo Hamburk 1959
  7. Itálie Řím 1961
  8. Nizozemsko Amsterdam 1963
  9. Belgie Brusel 1964
  10. Švédsko Stockholm 1966
  11. Spojené království Eastbourne 1969
  12. Rakousko Vídeň 1972
  13. Švýcarsko Ženeva 1976
  14. Kanada Vancouver 1978
  15. Španělsko Madrid 1980
  16. Portugalsko Albufeira 1983
  17. Peru Lima 1986
  18. Švédsko Stockholm 1989
  19. Německo Berlín 1992
  20. USA New York 1996
  21. Francie Paříž 1999
  22. Brazílie São Paulo 2003
  23. Řecko Athény 2008
  24. Jižní Afrika Kapské Město 2012
  25. Kolumbie Cartagena 2017
  26. Španělsko Madrid 2022

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Socialistická internacionála na Wikimedia Commons
  • Oficiální web Socialistické internacionály
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  1. About us - Socialist International. www.socialistinternational.org [online]. [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. 
  2. LAMB, Peter; DOCHERTY, James C. Historical dictionary of socialism. 2. ed. vyd. Lanham, Md.: Scarecrow Press 456 s. ([Historical dictionaries of religions, philosophies, and movements). ISBN 978-0-8108-5560-1. S. 176. 
  3. LAMB a DOCTHERTY, s. 302.
  4. LAMB a DOCTHERTY, s. 52.
  5. LAMB a DOCHERTY, s. 77.
  6. LAMB a DOCTHERTY, s. 197
  7. LAMB a DOCHERTY, s. 320.