Rudolf Vanýsek

prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Narození	5. února 1876 Velký Týnec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. srpna 1957 (ve věku 81 let) Mariánské Lázně Československo Československo
Bydliště	Masarykova ul. 29, Brno (Ferdinandsg.29 / Franziskanerg.1,Brünn)
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova (česká Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze)
Povolání	lékař a pedagog
Zaměstnavatelé	Zemská nemocnice v Brně, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Znám jako	zakladatel moravské internistické školy, první český primář v Brně (1907), první předseda Spolku českých lékařů v Brně (1924–1936)
Ocenění	Medaile Jana Evangelisty Purkyně (1956)
Období	1901–1957
Následovník	Miloš Štejfa st.
Choť	Marie roz. Kletzlová (1909–1919) Blažena roz. Bumbová (1922–1957)
Děti	Jan Vanýsek
Rodiče	Jan Vanýsek, Anna roz. Kubíčková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Vanýsek (5. února 1876 Velký Týnec^[1] – 28. srpna 1957 Mariánské Lázně) byl český lékař, profesor patologie a terapie nemocí vnitřních.

Byl žákem českého lékaře profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera.

Rudolf Vanýsek vystudoval české Slovanské gymnázium v Olomouci, které zakončil maturitou v roce 1895, načež nastoupil ke studiu na české Lékařské fakultě UK v Praze (Česká universita Karlo-Ferdinandova), kterou dokončil promocí v roce 1901. Po promoci pracoval jako odborný asistent profesora Thomayera na II. interní klinice české lékařské fakulty UK. V této době, byli jeho lékařskými kolegy na klinice, pozdější významní internisté Josef Pelnář (1872-1964) a Ladislav Syllaba (1868-1930).

V roce 1907 byl jmenován (prvním českým) primářem interního oddělení v Zemské nemocnice v Brně (Primararzt der Landeskrankenanstalt).

V roce 1912 se habilitoval jako soukromý docent (Privatdozent) chorob průmyslových při C.k. vysoké škole technické Františka Josefa v Brně.

Od roku 1919 byl jmenován řádným profesorem vnitřního lékařství na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stál tak u založení Kliniky nemocí vnitřních a nervových (později I. interní kardiologická klinika LF MU), byl zvolen děkanem LF MU (1926 až 1927) a rektorem MU (1932 až 1933). V období před druhou světovou válkou byl organizátorem lékařského stavovského hnutí.

Klinicky popsal stav neurocirkulační astenie, později nazvaný jako Vanýskův syndrom (Vanýskovo trias).^[2]

Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 byl německou správou nuceně penzionován, po osvobození v roce 1945 se ještě podílel na obnově interní kliniky. V tomto období vznikla i II. interní klinika (Prof. MUDr. J. Polčák) a III. interní klinika (Prof. MUDr. J. Pojer).

Nástupcem na „Vanýskově klinice“ se stal profesor Miloš Štejfa st. (1946–1969).

Po roce 1948 byl označen za „předního představitele buržoazního vykořisťovatelského řádu“ a o 2/3 došlo ke snížení vyměru starobní penze.^[3]

V důchodu pracoval jako závodní lékař Československé státní spořitelny v Brně a lázeňský lékař v Mariánských Lázních, kde v létě 1957 i zemřel.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Vanýsek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Vanýsek
• Rudolf Vanýsek na stránkách Encyklopedie dějin města Brna
• Rudolf Vanýsek na stránkách Masarykovy univerzity
• Rudolf Vanýsek na stránkách Jiřího Vanýska