Republika Střední Albánie

Republika Střední Albánie
Republika e Shqipërisë së Mesme
← Nezávislá Albánie 1913–1914 Albánské knížectví →
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Hlavní město
Durrës (Drač)
Obyvatelstvo
Jazyky
Státní útvar
Státní zřízení
republika
Vznik
16. října 1913
Zánik
7. března 1914
Státní útvary a území
Předcházející
Nezávislá Albánie Nezávislá Albánie
Následující
Albánské knížectví Albánské knížectví

Republika Střední Albánie (albánsky Shqipëria e Pavarur) byl krátkodobý mezinárodně neuznaný stát spravovaný z města Drač (Durrës) na území současné Albánie. Republika existovala pouze v letech 1913–1914. Zanikla spolu s prozatímní vládou poté, co byl Wilhelm Wied zvolen knížetem Albánie.

Historie

Republika Střední Albánie byla založena v Drači dne 16. října 1913 Esadem Pašou Toptanim a zanikla, když po svém příjezdu do Albánie dne 7. března 1914 převzal vládu nad zemí nový albánský kníže Wilhelm Wied.[1] Existují i zdroje spojující konec republiky s datem 1. února 1914, kdy albánská delegace vedená Esadem Pašou Toptanim nabídla albánský trůn Wilhelmovi.[2]

Esad Paša Toptani

Esad Paša Toptani, březen 1914

Nejdůležitější roli při vzniku Republiky Střední Albánie měl Esad Paša Toptani, jenž se během první balkánské války proslavil obranou města Skadaru. Toptani byl členem jedné z mnoha rodin, které patřily mezi bohaté muslimské vlastníky půdy s privilegovaným postavením během osmanské nadvlády. Tito muslimští velkostatkáři se spolu s muslimskými kněžími obávali, že po podpisu Londýnské mírové smlouvy a konečném verdiktu velmocí o budoucím statutu albánského území přijdou o své výsady.

Vztahy s prozatímní vládou Albánie

Zatímco Esad Paša Toptani založil Republiku Střední Albánie, ve Vloře již delší dobu existovala jiná vláda, a to prozatímní vláda Albánie vedená Ismailem Kemalim.[3] Ta vyhlásila nezávislost 28. listopadu 1912 a získala mezinárodní podporu od Rakouska a Itálie.[4]

Podpora od Srbského království

Srbské království odsouhlasilo finanční podporu vládě Esada Paši a v případě potřeby bylo ochotno poskytnout i vojenskou pomoc. Výměnou za to Esad Paša souhlasil s odzbrojením jednotek kačaků, albánských protisrbských partyzánů působících v Kosovu a Makedonii, které vedl Isa Boletini a podporoval Ismail Kemali.[5] Essad Paša souhlasil i s tím, že Srbsku pomůže obsadit část pobřežních oblastí severně od Černé Driny.[6]

Vztahy s Osmanskou říší

Ismail Kemali v roce 1913

Proosmanští muslimští vlastníci půdy a kněží podporovali vládu Esada Paši, který Osmanské říši zůstal loajální a udržoval úzké kontakty s vládou v Istanbulu. Mladoturci v Istanbulu stále doufali, že obnoví osmanskou vládu nad Albánií, a vyslali do Albánie své agenty.[7] Pokus o puč mladoturků pod vedením Bekira Fikriho, měl za cíl obnovit osmanskou kontrolu nad albánským územím prostřednictvím dosazení osmansko-albánského důstojníka Ahmeta İzzeta Paši na albánský trůn. Tato akce (podporovaná i Ismailem Kemalem) ale byla odhalena Srby a ti o ní informovali Mezinárodní kontrolní komisi (International Control Commission, zkratka ICC), organizaci dočasně spravující Albánii podle instrukcí evropských mocností.[8][9][10] Jednotky podřízené ICC zasáhly a překazily spiknutí.[9] Ve dnech 7. a 8. ledna 1914 provedli operaci ve Vloře, objevili více než 200 osmanských vojáků a zatkli Fikriho.[8] Během soudního procesu s Fikrim došlo k odhalení celého plánu a vojenský soud ICC pod vedením plukovníka Willema de Veera odsoudil obžalovaného Fikriho k smrti[11] (později změněno na doživotí) a Kemaliho vláda podala rezignaci.[12] Poté, co Kemali opustil zemi, vypukly po celé Albánii nepokoje.[13]

Následky

Po balkánských válkách a před tím, než kníže Wilhelm 7. března 1914 převzal kontrolu nad nově zřízeným Albánským knížectvím, byla Albánie rozdělena na tři části. Jedna část severně od řeky Mati byla pod kontrolou katolíků, kteří se zdráhali podřídit kterékoli ze dvou národních vlád, střed země byl součástí Republiky Střední Albánie a třetí část jižně od řeky Shkumbini byla pod kontrolou Nezávislé Albánie Ismaila Kemaliho.[14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Republic of Central Albania na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ELSIE, Robert. Historical Dictionary of Albania. 2. vyd. [s.l.]: Scarecrow Press, 2010. (Historical Dictionaries of Europe; sv. 75). ISBN 978-0810861886. S. 447–448. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ ELSIE, Robert. Introduction to Memorandum on Albania, written by Robert Elsie [online]. Switzerland: Web site of Robert Elsie, specialist on Albanian studies [cit. 2011-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17. července 2011. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ TOPTANI, Essad Pasha. Memorandum on Albania [online]. Paris, France: Robert Elsie web site, 16 April 1919. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17. července 2011. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ Paulin Kolla. The Myth of Greater Albania [online]. New York University Press, 2003 [cit. 2011-01-08]. S. 13–16. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ BATAKOVIĆ, Dušan. The Kosovo Chronicles. Redakce Ivan Čolović. Belgrade: Knjižara Plato, 1992. Dostupné online. ISBN 86-447-0006-5. Kapitola Albanian Incursions into Serbia. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: a modern history. London: I.B. Taurus, 2006. Dostupné online. ISBN 1-86064-541-0. S. 82. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: a modern history. London: I.B. Taurus, 2006. Dostupné online. ISBN 1-86064-541-0. S. 82. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ a b GOSTENTSCHNIGG, Kurt. Wissenschaft im Spannungsfeld von Politik und Militär: Die österreichisch-ungarische Albanologie 1867-1918. [s.l.]: Springer-Verlag, 2017. Dostupné online. ISBN 9783658189112. S. 575. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. ↑ a b Tütüncü 2017, s. 41–42.
  10. ↑ Tütüncü 2017, s. 40, 42.
  11. ↑ Tütüncü 2017, s. 41.
  12. ↑ WINNIFRITH, Tom. Perspectives on Albania. [s.l.]: Springer, 1992. Dostupné online. ISBN 9781349220502. S. 111. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. ↑ TÜTÜNCÜ, Mehmet. Grebeneli Bekir Fikri Bey Albay Thomson'a Karşi 1914 Avlonya Olayı [Grebeneli Bekir Fikri Bey against Colonel Thomson: The Case of Vlorë 1914]. Düşünce Ve Tarih. 2017, s. 43. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: a modern history. London: I.B. Taurus, 2006. Dostupné online. ISBN 1-86064-541-0. S. 82. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Republika Střední Albánie na Wikimedia Commons