Opytnyj
Základní údaje | |
---|---|
Typ | torpédoborec |
Zahájení stavby | květen 1935 |
Spuštěna na vodu | 8. prosince 1936 |
Uvedena do služby | září 1941 |
Osud | vyřazen 1950 |
Předchůdce | třída Kijev |
Následovník | Projekt 30 / třída Ogněvoj |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 1670 t (standardní) 1870 t (plný)[1] |
Délka | 118 m |
Šířka | 11,6 m |
Ponor | 4,2 m |
Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 70 000 shp |
Rychlost | 42 uzlů |
Posádka | 197 |
Výzbroj | 3× 130mm/50 kanón B-13 (3×1) 4× 45mm/43 kanón 21K 3× 37mm/63 kanón 70K 8× 533mm torpédomet (4×2) 2 spouštěče hlubinných pum 60 min |
Opytnyj (jinak též projekt 45) byl torpédoborec sovětského námořnictva z období druhé světové války. Původně se měl jmenovat Sergej Ordžonikidze. Postaven byl v jediném exempláři. Sloužil k experimentům s pohonným systémem. Ve službě byl v letech 1941–1953. Byl to první sovětský torpédoborec postavený bez přímé zahraniční pomoci.[1]
Stavba
Torpédoborec Opytnyj byl vyvinut roku 1934. Cílem bylo získat torpédoborec přibližně o velikosti třídy Gněvnyj, avšak s rychlostí zvýšenou na 45 uzlů a s dosahem prodlouženým o 20 %. Toho mělo být dosaženo mimo jiné zkušební instalací vysokotlakých kotlů a využitím svařování při jeho stavbě. Kvůli přetížení musel být požadavek na rychlost zredukován na 42 uzlů a hlavní výzbroj omezena na tři 130mm kanóny.[2] Plavidlo postavily Ždanovovy loděnice v Leningradu. Kýl lodi byl založen v květnu 1935 a na vodu byl spuštěn 8. prosince 1936. První zkušební plavbu torpédoborec podnikl 27. listopadu 1940. Dokončení se ale protáhlo až do září 1941.[2] Ve službě bojové schopnosti plavidla negativně ovlivňovaly vibrace při plavbě vysokou rychlostí.[1]
Konstrukce
Výzbroj představovaly tři 130mm kanóny (jeden na přídi a dva na zádi), čtyři 45mm kanóny, tři 37mm kanóny, dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, dva spouštěče hlubinných pum (10 kusů) a až 60 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Ramsin a dvě převodové turbíny o výkonu 70 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.[1]
Služba
Za války Opytnyj sloužil v Baltském loďstvu. Během obležení Leningradu sloužil jako plovoucí dělostřelecká baterie. V padesátých letech byl sešrotován.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 331. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Sovětské třídy válečných lodí z období druhé světové války | |
---|---|
Bitevní lodě a křižníky: | Gangut • ArchangelskUK • Sovětskij SojuzX • KronštadtX |
Křižníky: | Světlana • MurmanskUS • Petropavlovsk • Kirov • ČapajevP |
Torpédoborce: | Novik • Bespokojnyj • Orfej • Izjaslav • Kerč • Leningrad • Gněvnyj • Taškent • Storoževoj • KijevX • Opytnyj • Ogněvoj • WickesUK • ClemsonUK • MărăştiR • Regele FerdinandR |
Ponorky: | AG • D • L • Šč • P • S • M • K • KalevE • RonisL • DelfinulR • RechinulR • MarsuinulR • CBR • SUK • UUK |
Minonosky a minolovky: | Marti • Komintern • Fugas • AdmirableUS |
Strážní lodě: | MO • Uragan • Jastreb |
Torpédové čluny: | G5 • D3 |
X – stavba zrušena; P – dokončeno po válce; UK – zapůjčka z Velké Británie; US – zápůjčka z USA; R – původně rumunská; E – původně estonská; L – původně Lotyšská |