Neapolská žluť světlá
Neapolská žluť světlá je název žluté umělecké barvy používané v malířství. Její číselný kód je 1005 a chemicky se jedná o oxid zinečnatý, sulfid kademnatý a zemitý pigment.
Je jedním z nejstarších syntetických pigmentů, známa je poprvé z období kolem roku 1620. Příbuzným minerálním pigmentem je minerál bindheimit.
Historie
Neapolská žluť byla nalezena jako keramický pigment z období 2500 let před naším letopočtem v babylónských cihlách. Historická jména jako Luteolum neapolitanum nebo Giallorino[1] označují italsko-neapolský původ. Neapolská žluť byla ve výtvarném umění užívána od 17.–18. století, kdy nahradila do té doby rozšířenou olověnou žluť.
Reference
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |