Monique Jacotová

Monique Jacotová

Narození	19. srpna 1934 Neuchâtel
Úmrtí	6. srpna 2024 (ve věku 89 let)
Alma mater	École de photographie
Povolání	fotografka
Ocenění	Švýcarská velká cena designu (2020)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monique Jacotová (nepřechýleně Monique Jacot ; 19. srpna 1934 Neuchâtel – 6. srpna 2024) byla švýcarská fotografka, fotožurnlistka a umělkyně.^[1] V roce 2005 jí byla udělena cena Grand prix de la photographie od Kulturní nadace kantonu Vaud, kterou před ní obdrželi pouze Marcel Imsand a Luc Chessex, a v roce 2020 získala cenu Schweizer Grand Prix Design a byla jednou z nejvýznamnějších fotografek ve Švýcarsku. ^[2]

Životopis

Jacotová byla dcerou obchodního manažera. V letech 1953 až 1956 absolvovala fotografickou třídu Gertrudy Fehr na École de photography ve Vevey.^[3]^[4] Poté, co pracovala tři roky jako reportážní fotografka v Curychu pro Die Woche, Annabelle, Du, La Semaine de la Femme a další publikace, se Jacotová stala v roce 1959 fotožurnalistkou na volné noze, jednou z prvních mezi ženami.^[4] V letech 1967 až 1970 jezdila na fotografické expedice pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO).^[5] Její zprávy se objevily v časopisech jako Du, Camera, Geo, Stern, Elle, Vogue, Réalités, L'illustré nebo Schweizer Illustrierte.^[6] V letech 1989 až 2005 se účastnila projektu L'Enquête photographique en Valais. V roce 2000 žila Jacotová v Káhiře - Shabramantu a realizovala svůj projekt Passages.

Jacotová se zaměřovala na sociální a kulturní témata a je považována za představitelku humanistické fotografie.^[7] Tři svazky fotografií vzešly z velkého projektu z let 1984 až 1999 o životních podmínkách žen v zemědělství a průmyslu. Výstava a ilustrovaná kniha Printemps de femmes – Jsme tak svobodní oslovila švýcarské ženské protestní hnutí od ženské stávky v roce 1991 po demonstrace v roce 1993. ^[8] Od roku 2000 se její snímky staly abstraktnějšími. Experimentovala s barevnými polaroidovými transfery a vytvořila série fotogramů, na kterých jsou snímky exponovány bez fotoaparátu. Nadaci Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru věnovala Jacotová v roce 2005 retrospektivu a nadace uchovává celoživotní dílo autorky.

Jacotová byla vdaná za fotografa a režiséra Yvana Dalaina (1927–2007). ^[9]

Dílo autorky je součástí sbírek Museum of Fine Arts Houston.^[10]

Monique Jacotová zemřela 6. srpna 2024. Bylo jí 89 let.^[11]

Ocenění a stipendia

2020: Švýcarský Grand Prix Design, Švýcarská konfederace, Federální úřad kultury, Bern^[12]^[13]
2005: Grand prix de la Fondation vaudoise pour la culture^[14]
1988: Contributions à la creation d'œuvres, kanton Vaud
1987: Contributions à la creation d'œuvres, kanton Vaud
1974: Federální cena za design / Federální stipendium^[15]

Výstavy (výběr)

Samostatné výstavy

1975: FNAC Montparnasse, Paříž
1976: Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky, Ženeva
1980/1991: Reportage a Paysages intérieurs, Fotostiftung Schweiz v Kunsthaus, Curych, vedení výstavy: Rosellina Burri-Bischof
1982: Galerie práce, Lausanne
1987: Gallery Photo Art, Basilej
1989: Femmes de la terre, Musée de l'Elysée
1994: Printemps de femmes, MJC Saint-Gervais, Ženeva
1994: Bienále Internationale de l'Image, Nancy
1995: Transfers Polaroid, Galerie de la Poste, Riex
1996: Centre Culturel Neuchâtelois, Neuchâtel 1996
1999: Cadences – L'usine au féminin, Musée de l'Elysée, Lausanne
2000: Centre Valaisan de l'Image et du Son, Martigny
2000: Les années cinquante, CHUV, Lausanne
2001: Muzeum umění, Olten
2002: Musée Suisse de l'Appareil Photographique, Vevey 2002: Mise à jour
2002: Mise à jour” Photoforum PasquArt, Biel
2003: Musée d'Ethnography, Ženeva
2005: Monique Jacot – Retrospective, Photo Foundation Switzerland, Winterthur
2012: Pas de caméra, Galerie Arts et Lettres, Vevey
2014/2015: The Hidden Museum, Berlín 2014/2015.
2022: Monique Jacot. Postava a její dvojníci, Photo Elysée, Plateforme 10, Lausanne
2024: Monique Jacot. La figure et ses doubles, Palazzetto Bru Zane, Benátky

Skupinové výstavy

1974: Galerie fotografů, Londýn
1976: Musée des Arts Décoratifs, Lausanne
1978: Museum Bellerive, Curych
1984: Regards sur l'art, Palais de Tokyo, Paříž
1985: Evropské fotografky dnes, La Fotografia, Turín
1986: Photokina, Kolín nad Rýnem
1987: Sanaa, Jemen Institut du monde Arabe, Paříž
1988: Musée des Arts Décoratifs, Lausanne 1988
1991: Musée d'Art et d'Histoire, Fribourg
1992: City Bank, Long Island City USA
1995: PasquArt en Chine, Orientální galerie, Peking
1998: Pohledy ze strany. Švýcarsko 1848 až 1998 - fotokronika", Fórum švýcarské historie, Schwyz
Museum Tinguely, Basilej 1999: Fotografové vidí Jeana Tinguelyho
2002: Vyrobeno v Egyptě. 4 ženy 4 pohledy, Townhouse, Cairo
2012/2013: The Hidden Museum, Berlín 2012/2013
2013: Výběr historických a současných fotografií, Artef Galerie für Kunstfotografie, Curych

Publikace (výběr)

Femmes de la terre. – Frauen auf dem Land (Ženy země. – Ženy na venkově). Předmluva: Charles-Henri Favrod, RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 1989, ISBN 2-88100-011-8.^[5]
Printemps de femmes. – Wir sind so frei 1991–1993. Ženeva 1994, ISBN 2-88100-008-8.
Cadences. L’usine au féminin. – Fabrikarbeiterinnen. Leben im Akkord 1999.^[3]^[4]
À jour. RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 2002, ISBN 2-88100-014-2.

Filmografie

Repérages/Rollenspiele Michela Souttera. 1977 (fotografka)
Photosuisse. Monique Jacot. 2004 (televizní dokument)
Monique Jacot. Grande Dame švýcarské fotografie. (CD-ROM) Švýcarské rádio DRS 2, 2005
Monique Jacot. Fotografie a poezie. (DVD) Kanál 9, 2006.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monique Jacot na německé Wikipedii.

↑ Monique Jacot Is The Pioneering Female Photographer You Don't Know, But Should [online]. 6 January 2015 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Monique Jacot. Die Gestalt und ihre Vervielfachung. In: Photo Elysée, abgerufen am 8. August 2024.
↑ ^a ^b Jacot, Monique [online]. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ ^a ^b ^c JAUNIN, Françoise. Militante et poète [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ ^a ^b FRIEDMAN, Julia. A Woman Who Wielded a Camera Like a Brush [online]. 22 December 2014. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Monique Jacot [online]. 3 February 1975. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Daniel Girardin in Sikart und Historisches Lexikon der Schweiz.
↑ Keystone-SDA: Westschweizer Fotografin Monique Jacot mit fast 90 gestorben. In: Swissinfo, 8. August 2024, abgerufen am 8. August 2024.
↑ Das Historische Lexikon der Schweiz nennt Yvan Delain als Ehemann.
↑ Monique Jacot: Maternité de Norques [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Addio a Monique Jacot. www.rsi.ch. RSI, 8 August 2024. Dostupné online [cit. 8 August 2024]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Grand Prix Design 2020 pour Ida Gut, Monique Jacot et Kueng Caputo [online]. 3 July 2020. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Monique Jacot, de l'expérimentation et des plumes [online]. 14 August 2020. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Fondation vaudoise pour la culture [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ De l'Arabie heureuse, trésors de voyages [online]. 4 December 2019. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Literatura

Daniel Girardin: Jacot, Monique. In: Historisches Lexikon der Schweiz.
Peter Pfrunder (vyd.): Monique Jacot. Benteli, Wabern/Bern 2005. ISBN 978-3-7165-1377-4.