Marie Henrieta Chotková
Marie Henrieta Chotková | |
---|---|
Narození | 24. listopadu 1863 Dolná Krupá Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 13. února 1946 (ve věku 82 let) Dolná Krupá Československo Československo |
Povolání | pěstitel rostlin a botanička |
Rodiče | Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína a Marie z Khevenhüller-Metsche |
Příbuzní | Rudolf Otto Chotek a Gabriela Chotková z Chotkova (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marie Henrieta hraběnka Chotková, celým jménem Henrieta Hermína Rudolfína Ferdinanda Maria Antonia Anna Chotková z Chotkova a Vojnína (24. listopadu 1863 Dolná Krupá – 13. února 1946 tamtéž) byla uherská šlechtična a pěstitelka růží. U rodného zámku v Dolné Krupé založila rozárium. Šlo o jedno ze tří největších v Evropě. Na vrcholu své slávy obsahovalo více než 6000 kultivarů růží, z nichž některé vyšlechtila právě hraběnka Chotková, známá také jako růžová grófka.
Byla zanícenou křesťankou, kterou zůstala až do smrti. Podporovala náboženské, kulturní a charitativní aktivity v Dolní Krupé, čímž si vysloužila všeobecnou oblíbenost. V roce 1898 vykonala pouť do Svaté země a byla také čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně.[1] Její úsilí ocenil i papež Pius X., u něhož byla i na osobní audienci a obdržela vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (1912). Už za jejího života i po smrti bylo na její počest pojmenováno několik kultivarů růží.[2][3][4]
Život
Hraběnka Marie Henrieta Chotková se narodila v úterý 24. listopadu 1863 v Dolní Krupé do uherské linie české šlechtické rodiny Chotků.[5] Byla nejstarší ze čtyř dětí Rudolfa Chotka (1822–1903) a jeho manželky Marie Antonie, rozené Khevenhüller-Metsch (1838–1892). Měla tři sourozence, Annu (1865–1882, zemřela na tuberkulózu), Gabrielu (1868–1933) a Rudolfa (1870–1921). Její sestřenicí byla Žofie Chotková, manželka rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este.[6] Dědečkem byl Heřman Chotek. Po otcově úmrtí (1903) zdědila finanční hotovost a v zámeckém parku v Dolní Krupé si nechala postavit jako své sídlo tzv. Schweizerhaus, místními zvaný jako Horný kaštiel.[7]
Během první světové války se vzdala zahradnictví a pracovala jako sestra Červeného kříže. Starala se o raněné vojáky v nemocnici v Trnavě. Když se na konci války vrátila na své panství, její rozárium bylo úplně zpustlé. Po úmrtí staršího bratra Rudolfa se stala majitelkou velkostatku Dolná Krupá, k němuž patřilo 1 724 hektarů půdy[8][9] zatímco mladší sestra Gabriela, provdaná Schönbornová, zdědila Futak v Chorvatsku.
Po první světové válce se snažila využít pěstování růží jako podnikatelskou činnost, ale pro nedostatek zkušeností, vyčerpanost a kvůli tehdejšmí socio-ekonomické poměrům rozárium začalo upadat. Francouzští, angličtí či němečtí růžaři ji považovali za největší evropskou autoritu v tomto oboru. Marie Henrieta si často korespondovala se svými zahraničními kolegy. Věnovala se také publikování odborných článků o růžích v zahraničních novinách. Její rodnou řečí byla němčina, ovládala ale i francouzštinu, angličtinu a latinu, se svými zaměstnanci mluvila slovensky. Rodinám zaměstnanců poskytovala často naturálie z produkce velkostatku, finančně přispívala na lékařskou péči a vzdělání dětí. Charitativní působení bylo udržováno v místní paměti ještě dlouho po její smrti. I když byla oblíbená, měla svéráznou povahu a navzdory zákazu užívání šlechtických titulů v Československu trvala až do smrti na oslovení osvícená paní hraběnka.
Po rozdělení Československa a začátku 2. světové války už růže většinu obyvatelstva nezajímaly. Kvůli válce bylo pracovních sil pro růžovou zahradu málo a rozárium každým rokem padalo do horšího stavu. Ke konci války byl zámek dvakrát vyrabován ustupujícími Němci a postupující Rudou armádou. Vzácná a bohatá knihovna byla spálena v zámeckém parku, vojáci vykradli i pokoj, v němž byla sama hraběnka přítomna. Rozárium po roce 1945 nakonec úplně zaniklo, v roce 1947 vyhořel Horný kaštiel (Schweizerhaus).[10] Hraběnka Chotková, stará, nemocná a zcela zubožená, se musela spoléhat na dobročinnost vesničanů, aby přežila. Konec života strávila v klášteře Dcer Boží lásky v Dolné Krupé, kde zemřela o půl roku později. Byla posledním potomkem uherské větve Chotků a je pohřbena v rodinném mauzoleu v Dolné Krupé. Až po její smrti byl velkostatek se zámkem znárodněn.[11]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Henrieta Choteková na slovenské Wikipedii.
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 226 dostupné online
- ↑ Mária Henrieta Choteková obohatila ružiarsky svet o veľké dielo, ktorého tradíciu objavujeme aj dnes. www.majgemer.sk [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Významné ženské osobnosti v slovenskej vede a výskume. drivemagazine.eu [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Marie Henriette Gräfin Chotek', Multiflora-Hybride, Kletterrose. www.rosenfoto.de [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Rodokmen Chotků na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ JANIAKOVÁ, Danica. Dušenka. www.klub50.sk [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Schweizerhaus na webu obce Dolná Krupá dostupné online
- ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Druhá polovica 19. storočia v hospodárských dejinách dolnokrupského velkostatku; Trnavská univerzita v Trnavě, 2019; s. 88–89 ISBN 978-83-8111-153-9
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 23, 66 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia; Trnavská univerzita v Trnavě, 2021; s. 145 ISBN 978-80-568-0428-5
- ↑ Historie zámku Dolná Krupá dostupné online
Literatura
- Petráš, S.: Ružová grófka a jej svet. Príbeh zakladateľky prvého rozária na Slovensku. Občianske združenie Korompa Dolná Krupá, 2010
- Hudba ruží. Ružiarska ročenka k 150. výročia narodenia M. H. Chotekovej, Ružiarska spoločnosť M. H. Chotekovej 2013
- Vozárová, M. – Šípošová H. a kol.: Osobnosti botaniky na Slovensku, Veda 2010
- Ďuranová, Ľ. – Šourková, A. – Táborecká, A. a kol.: Lexikón slovenských žien, SNK 2003
- RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia; Trnavská univerzita v Trnavě, 2021; 164 s. (kapitola Posledná s menom Chotek - Mária Henrieta, s. 101–113 ISBN 978-80-568-0428-5
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Henrieta Chotková na Wikimedia Commons
- JANIAKOVÁ, Danica. Dušenka. Klub 50. Dostupné online.
Chotkové z Chotkova a Vojnína | ||
---|---|---|
1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči | ||
1. generace | Otto († po 1400) | |
2. generace | Jan († po 1474) | |
3. generace | Jindřich († před 1500) | |
4. generace | Jakub († po 1500) | |
5. generace | Petr († před 1537) | |
6. generace | Mikuláš • Václav († před 1568) | |
7. generace | Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603) | |
8. generace | Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam | |
9. generace | Jiří († 1620) • Karel († 1638) | |
10. generace | Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674) | |
11. generace | Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754) | |
12. generace | ||
13. generace | Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824) | |
14. generace | Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822) | |
15. generace | ||
16. generace | Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964) | |
17. generace | Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939) | |
Sídla | Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá | |
Pohřebiště | Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích | |
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy |