Libuše Jarcovjáková

Libuše Jarcovjáková
Libuše Jarcovjáková (2023)
Narození	5. května 1952 (72 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	fotografka, učitelka, malířka a grafička
Rodiče	Vladimír Jarcovják Marie Jančová
Ocenění	Osobnost české fotografie (2017)
Webová stránka	jarcovjakova.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Jarcovjáková (* 5. května 1952 Praha) je současná česká fotografka a fotografická pedagožka. Dříve vyučovala fotografii na Vyšší odborné škole grafické^[1] v Hellichově ulici v Praze. Dnes působí jako vedoucí ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2018 jí Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila cenu Osobnost české fotografie za rok 2017.^[2]Asociace profesionálních fotografů jí udělila ocenění Osobnost české fotografie za rok 2019, které převzala z rukou fotografa Josefa Koudelky^[3]

Narodila se 5. května 1952 v Praze v umělecké rodině. Jejím otcem je malíř, grafik a restaurátor Vladimír Jarcovják (17. března 1924 Zlín^[4]– 19. března 2007 Praha) a matkou vystudovaná malířka Marie Jančová (zemřela 17. září 2012 ^[5]). Dětství strávila v Praze v Ostrovní ulici.

Od poloviny 60. let začala fotografovat pod vlivem kamarádky a brněnské spolužačky své matky – Ester Krumbachové. V té době (1967–1972) vystudovala fotografii na tehdejší Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze. Poté učinila několik neúspěšných pokusů o přijetí na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze a obor teorie kultury na univerzitě v Olomouci. Po nepřijetí pracovala v letech 1972–1976 jako dělnice v hlubotiskové tiskárně Svoboda na pražském Smíchově (zde na nočních směnách vytvořila svůj první dokumentární soubor) a jako fotografka tělovýchovného oddílu. V roce 1976 byla na třetí pokus přijata ke studiu fotografie na FAMU, kde studovala v letech 1977–1982.^[6]

Ve 2. polovině 70. let a 1. polovině 80. let dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také dění v pražských klubech (T-Klub a "U Voka"), zaměřených na homosexuální menšinu. Tato zkušenost jí pomohla k ujasnění vlastní bisexuální orientace. V polovině 80. let podnikla první fotografickou cestu do Japonska, kam se ještě později vrátila (1986, 1999). Po návratu jí režim zabavil pas kvůli přetažení krátké délky pobytu a proto se rozhodla emigrovat. S pomocí fingovaného sňatku se v roce 1985 legálně vystěhovala do Západního Berlína, kde strávila dalších pět let v turecké čtvrti Kreuzberg. Po krušných začátcích se uchytila jako pokojská v luxusním hotelu InterContinental a dále příležitostně fotografovala.

Hned v roce 1990 se vrátila do Česka, od roku 1992 začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze, pořádala workshopy a věnovala se vlastní tvorbě.^[7] Zejména po roce 2000 uspořádala řadu samostatných výstav – k nejvýznamnějším patří prezentace v New Yorku (2015), Berlíně (2018) a na fotofestivalu v Arles (2019).^[8] Tamtéž byla představena její monografická publikace Evokativ, která se dostala do užšího výběru na Paris Photo–Aperture Foundation PhotoBook Awards 2019 v kategorii Fotokniha roku.^[9] Na festivalu v Karlových Varech v červenci 2024 měl úspěch její film Ještě nejsem, kým chci být od režisérky Kláry Tasovské^[10]

Dnes pedagogicky působí jako vedoucí ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1977 Praha, Svět cikánských dětí
• 1996 Kladno, Sny dětského pokoje
• 1999 Kladnou, Cestou
• 2008 Praha, Tři kroky zpět, dva vzad
• 2014 Praha Ateliér Josefa Sudka, Ziellos
• 2015 Semily, Život
• 2015 Ostrava, Demiurgové - preview
• 2018 Praha, Kimochi. Postele a pokoje
• 2018 Berlín, Schwarze Jahre - Berliner Tagebücher 1985 - 1990
• 2019 Fotografický festival Rencontres d'Arles výstava Evokativ - první místo^[11]
• 2021 České Budějovice, Ach
• 2022 Bratislava, A Long Way Somewhere,
• 2023 Brno, Supersonico,

• 2023 Kladno Libuše Jarcovjáková: S kůží na trh. Kabinet fotografie Kladenského zámku, Kladno, vernisáž 27. září 2023^[12]
• 2024 Vancouver, Multiple Realities: Experimental Art in the Eastern Bloc, 1960s–1980s

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše; BARONOVÁ, Barbora; FIŠEROVÁ, Lucia L. Černé roky : 1971-1987. Praha: Wo-men, 2016. 461 s. ISBN 978-80-905239-6-8.  Publikace obdržela v roce 2017 2. cenu na Vienna Photo Book Festival.^[13]
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Evokativ. Překlad Phil Jones. Prague: Untitled, 2019. cca 160 s. ISBN 978-80-907568-0-9. (anglicky) 
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Kráska a zvíře: [premiéra 2. prosince 2021] v Národním divadle [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2021]. 1 plakát.
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Kráska a zvíře: [premiéra 2. prosince 2021] v Národním divadle [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2021]. 1 plakát.
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Otec hlídá dceru: [premiéra 17. února 2022] na Nové scéně [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2022]. 1 plakát.
• JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Všem se nám uleví: [premiéra 2. červen 2022] na Nové scéně [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2022]. 1 plakát.

• ZAPLETALOVÁ, Alena. Fotografka Libuše Jarcovjáková. Diplomová práce. Vedoucí diplomové práce na Slezské univerzitě. Filozoficko-přírodovědecká fakulta. Institut tvůrčí fotografie Petr Velkoborský. Opava: [vl. nákl.], 2004. 27 s.

• FRÝDLOVÁ, Pavla. Ženy 60+. První vydání. Praha: Wo-men, 2018. 223 stran. ISBN 978-80-905239-7-5

• Ženy ve fotografii
• Seznam českých fotografek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Libuše Jarcovjáková na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky autorky
• Libuše Jarcovjáková v informačním systému abART
• Publikace Libuše Jarcovjákové na stránkách nakladatelství Untitled
• Petr Vilgus: Odkud jsem? Z Evropy; Digiarena.cz, rozhovor z roku 2008
• Fotografie autorky
• Neprověřeným vstup zakázán. Jarcovjáková ukazuje, jak žila homosexuální menšina v socialismu [online]. ČT24, rev. 2019-08-10 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.