Ladislav Kopřiva
Ladislav Kopřiva | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1938 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1954 | |
Čs. ministr národní bezpečnosti | |
Ve funkci: 1950 – 1952 | |
Předchůdce | funkce vznikla |
Nástupce | Karol Bacílek |
Stranická příslušnost | |
Členství | soc. dem. KSČ |
Narození | 28. června 1897 Ivanovice na Hané Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 13. listopadu 1971 (ve věku 74 let) Praha Československo Československo |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ladislav Kopřiva (28. června 1897[1] Ivanovice na Hané[2] – 13. listopadu 1971 Praha[3]) byl československý politik, ministr československých vlád a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, jedna z hlavních postav politických procesů 50. let 20. století.
Biografie
Narodil se roku 1897 v Ivanovicích na Hané. Otec byl truhlářem a malorolníkem, matka zemědělskou dělnicí. Ladislav vystudoval dvouletou obchodní školu. Za první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a sloužil u námořnictva. Od ledna 1919 byl členem sociálně demokratické strany a byl funkcionářem její základní organizace.[2] Od roku 1921 byl členem KSČ. Pracoval v komunistickém družstevním hnutí[4] na různých místech Čech a Moravy jako zaměstnanec i funkcionář. Od roku 1928 byl pracovníkem družstevního oddělení na sekretariátu ÚV KSČ. Koncem roku 1928 odcestoval do Sovětského svazu. V roce 1929 se vrátil ze SSSR a zapojil do sporů o družstvo Včela. VII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ.[2]
V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil 28. prosince 1938 v důsledku zániku mandátů rozpuštěné komunistické strany.[5][6] Profesí byl redaktor. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[7]
Na podzim roku 1938 byl ve vedení KSČ (zatímco část strany již připravovala ilegální organizační struktury).[8] Na jaře 1939 byl zadržen při pokusu o emigraci a až do konce války vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Spolu s ním byl zatčen i Antonín Zápotocký, Augustin Kliment a Jaromír Dolanský.[2]
Po roce 1945 se vrátil do vysoké stranické politiky. Již 23. května 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa a do této funkce ho opětovně zvolil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. V období březen 1946 – červen 1954 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. V roce 1948 byl členem užšího předsednictva ÚV KSČ, od června 1948 do května 1950 členem sekretariátu ÚV KSČ, v období květen 1949 – září 1951 členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od prosince 1948 do května 1950 byl rovněž zástupcem generálního tajemníka KSČ (na této funkci již krátce působil i v roce 1945).[9] Roku 1946 se stal předsedou Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu. V letech 1945–1948 byl předsedou a bezpečnostním referentem Zemského národního výboru v Čechách. Po zrušení zemského zřízení se stal vedoucím kádrového oddělení sekretariátu ÚV KSČ.[2] Od května 1950 stál v čele nově zřízeného Ministerstva národní bezpečnosti ve vládě Antonína Zápotockého.[2] Podílel se na politických procesech. V letech 1948–1954 zasedal i v Národním shromáždění.[5]
V roce 1963 byl při jedné z vln rehabilitací obětí 50. let vyloučen z KSČ.[10][11] Když v roce 1963 vypracovala Kolderova komise zprávu o nezákonných soudních a politických postupech v 50. letech, patřil mezi skupinu konzervativních komunistických funkcionářů, která byla následně odstraněna z vrcholných funkcí.[12]
Odkazy
Reference
- ↑ Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Životopis ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Rudé právo. Květen 1950, roč. 30, čís. 123, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Kopřiva Ladislav [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 275–276. Dále jen: Kdo byl kdo.
- ↑ a b Ladislav Kopřiva [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 418. Dále jen: Dějiny v datech.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Kdo byl kdo. 276
- ↑ Dějiny v datech. 465
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Kopřiva
- Projev Ladislava Kopřivy v Národním shromáždění roku 1936
Prezident země České | |
---|---|
Prezidenti zemské správy politické |
|
Zemští prezidenti | |
Předsedové zemského národního výboru | |
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 15. června 1948 | Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Vladimír Clementis¹ (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, Strana slobody) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
¹podrobně proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským |