Kupředu, zpátky ni krok!

Kupředu, zpátky ni krok! byla výzva prokomunistické kulturní inteligence zveřejněná poprvé dne 25. února 1948. Prohlášení vybízelo kulturní pracovníky, aby se podíleli na vzniku nové vlády „obrozené Národní fronty“, jež zajistí „naši československou cestu k socialismu“ a povede k „opravdové demokratizaci kultury“ s vytvářením „nových kulturních hodnot“. Současně byli kulturní činitelé vyzváni, aby vstupovali nebo zakládali akční výbory a „pomáhali zneškodňovat síly temna a zpátečnictví“.

Výzva

Novoroční projev k roku 1948 zakončil předseda vlády Klement Gottwald sokolským heslem: Kupředu, zpátky ni krok!.[1] Připravoval se totiž XI. všesokolský slet; který se poté, v červnu 1948, uskutečnil. Sokolským heslem uvedená únorová komunistická výzva byla stylizována pravděpodobně osobami spojenými s akčním výborem Syndikátu českých spisovatelů a inspirována kulturním a propagačním oddělením ÚV KSČ.[2]

Dne 25. února 1948 byla výzva publikována ve Svobodných novinách, které do 24. února 1948 vedl Ferdinand Peroutka (viz Lidové noviny), tentýž den vytisklo výzvu Kupředu, zpátky ni krok! rovněž Rudé právo;[3] v časopise Tvorba pak vyšla v čísle 8 (17. ročník, 1948) – včetně seznamu prvních signatářů. V první vlně tuto proklamaci podepsalo 170 osobností, v Tvorbě je již uvedeno zhruba 300 podpisů.[4] Později redakce Svobodných novin přislíbila knižní vydání manifestu se všemi podpisy – k tomu však nedošlo.

Výzvu podepsali např.: Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Syndikát českých skladatelů, Syndikát českých spisovatelů, Ochranné sdružení autorské, Literární a hudební odbor Umělecké besedy... Mezi podepsanými jednotlivci jsou např.: František Hrubín, Herberta Masaryková, Jiřina Štěpničková, Olga Scheinpflugová, Jiří Voskovec, Jan Werich...[4]

Na základě velkého množství podpisů byl text výzvy záhy vydáván za prokomunistické vyjádření věšiny kulturní inteligence. Lze se ale oprávněně domnívat, že podpisy mnohých signatářů neznamenaly souhlas s únorovým převratem,[2] ale za zmínku stojí i fakt, že někteří umělci podepsali později, v roce 1977, „Antichartu“.

Píseň

Akce byla podpořena masovou písní Kupředu levá, zpátky ni krok... Hudbu složil: Jan Seidel, slova napsal: Bedřich Bobek. Fanfáry v závěru písně se staly znělkou hlavních rozhlasových zpráv.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HENDRYCH, Jiří. Co očekáváme v roce 1948. Tvorba. Týdeník pro kulturu a politiku. [online]. Ústřední výbor KSČ, 1948 [cit. 2024-09-04]. Roč. 17, čís. 1. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 645 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 Kapitola Kupředu, zpátky ni krok!, s. 485–486. 
  3. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 1. Rudé právo [online]. Komunistická strana Československa, 1948-02-25 [cit. 2024-09-04]. S. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Kupředu, zpátky ni krok. Tvorba. Čís. 8/1948, s. 150-151. Dostupné online. 
  5. ↑ VEDRAL, Honza. Kupředu levá, zpátky ni krok, zpívalo se po Únoru. iDNES.cz [online]. 2009-02-27 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy