Jídlo (film)
Jídlo | |
---|---|
Země původu | Spojené království Spojené království Československo Československo |
Jazyk | bez dialogů |
Délka | 16 min |
Námět, scénář a režie | Jan Švankmajer |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Ludvík Šváb, Josef Fiala, Bedřich Glaser, Jan Kraus, Pavel Marek, Jaromír Kallista, Karel Hamr, Marie Zemanová, David Lhoták, Václav Livora |
Produkce | Jaromír Kallista |
Kamera | Svatopluk Malý |
Střih | Marie Zemanová |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1992 |
Produkční společnost | Channel 4 |
Jídlo na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jídlo je krátký animovaný film surrealistického tvůrce Jana Švankmajera natočený roku 1992 (scénář byl napsán již v sedmdesátých letech). Film kombinuje stop motion animaci, pixilaci herců a živou hereckou akci. Film je rozdělen na tři kapitoly. Podle svého tvůrce odráží „protest proti hladu na jedné straně a nesmyslnému plýtvání na straně druhé“, ale i autorovu zcela osobní „dětskou averzi k jídlu“.[1]
Děj
Snídaně
Muž vstoupí do místnosti, usedne ke stolu a smete na podlahu zbytky jídla po předchozím strávníkovi. Naproti nehybně sedí jiný muž, jenž má na krku zavěšenou tabulku s návodem. Strávník si čte návod a řádek po řádku provádí pokyny. Položí odpočítané mince muži na jazyk a vrazí mu prst do oka. Košile se rozepne, v hrudi se otevřou dvířka a odhalí jídelní výtah. Strávník vezme jídlo (pivo a klobásu s chlebem a hořčicí) a udeří muže do brady, aby dostal plastovou vidličku a nůž. Když dojí, kopne muže do holeně a dostane ubrousek. Otře si ústa a znehybní. Druhý muž nyní přichází k životu a umístí cedulku na krk muži, jenž se právě najedl. Vstane a přidá další čárku k dlouhé řadě na zdi. Vstoupí další host a scénář se analogicky opakuje. Na chodbě je vidět dlouhou frontu čekajících lidí.
Oběd
Dva hosté, muž středního věku v obleku a mladík poněkud zanedbaného zevnějšku, se marně snaží upoutat pozornost číšníka. Po nějaké době začnou jíst vše, co mají v dosahu: květiny z vázy (a vázu), svoje boty a oblečení, talíře, ubrusy a nábytek. Mladík sleduje muže a napodobuje jeho chování. Když je již skoro všechno v místnosti snězeno, muž sní i svůj příbor. Mladík udělá totéž. Muž se usměje, vytáhne příbor schovaný v ústech a vrhne se na svého spolustolovníka.
Večeře
Kamera zabírá interiér luxusní restaurace. Dobře oblečený gurmán dochucuje své jídlo různými omáčkami, kořením a přílohami. Zatím není zřejmé, co vlastně na talíři má, neboť je to zakryto množstvím kořenek a nádob. Dochucování trvá velmi dlouhou dobu, a pak je vidět, jak si host přibíjí kladivem a hřebíky vidličku k dřevěné protéze ruky. Pak začne krájet svou vlastní ruku. V sérii krátkých scén pak vidíme sportovce, který jí svou nohu, ženu, jak se chystá povečeřet vlastní ňadra a jedlíka, který má na talíři své pohlavní orgány. Ten, jako by si uvědomil přítomnost kamery, zakryje talíř a odhání diváka rukou.
Odkazy
Reference
- ↑ Jan Švankmajer: Síla imaginace. Praha-Podlesí, Dauphin a Mladá fronta 2001. S. 172.
Externí odkazy
- Jídlo na Kinoboxu
- Jídlo v Česko-Slovenské filmové databázi
Filmy režírované Janem Švankmajerem | |
---|---|
Celovečerní filmy | Něco z Alenky (1988) • Lekce Faust (1994) • Spiklenci slasti (1996) • Otesánek (2000) • Šílení (2005) • Přežít svůj život (2010) • Hmyz (2018) |
Krátké filmy | Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964) • Johann Sebastian Bach: Fantasia G-moll (1965) • Hra s kameny (1965) • Rakvičkárna (1965) • Et cetera (1966) • Historia naturae (1968) • Zahrada (1968) • Picknick mit Weissmann (1968) • Byt (1968) • Tichý týden v domě (1969) • Kostnice (1970) • Don Šajn (1970) • Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971) • Leonardův deník (1972) • Otrantský zámek (1977) • Zánik domu Usherů (1980) • Možnosti dialogu (1982) • Kyvadlo, jáma a naděje (1983) • Do pivnice (1983) • Mužné hry (1988) • Another Kind of Love (1988) • Tma/Světlo/Tma (1989) • Zamilované maso (1989) • Flora (1989) • Autoportrét (1989) • Konec stalinismu v Čechách (1990) • Jídlo (1990) |