Ivana Šmakalová

Ivana Šmakalová
Rodné jméno	Neubauerová
Jiná jména	Iva Šmakalová
Narození	23. června 1888 Praha; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1942 (ve věku 54 let) Koncentrační tábor Mauthausen; Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popravena zastřelením
Bydliště	Nad vojenským hřbitovem 707/3, 169 00 Praha 6 - Střešovice
Vzdělání	vysokoškolské
Alma mater	Pražská univerzita (sociologická sekce)
Povolání	historička, sekretářka ČSČK; osvětová pracovnice
Zaměstnavatel	Československý červený kříž (ČSČK)
Domovské město	Praha
Titul	PhDr.
Choť	František Šmakal (1896–1942)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivana Šmakalová, někdy uváděna jako Iva Šmakalová, rozená Neubauerová, (23. června 1888 Praha – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byla za protektorátu sekretářkou Československého červeného kříže (ČSČK). Ve své publikační činnosti se zabývala otázkami z oblasti ekonomické sociologie a problematikou zdravé výživy.^[3][4] Spolu se svým manželem MUDr. Františkem Šmakalem se aktivně zapojila do domácího protiněmeckého odporu.

Ivana Šmakalová se narodila 23. června 1888 v Praze jako Ivana Neubauerová.

Během středoškolského studia na gymnáziu v Praze zvládla ještě soukromou výuku francouzského jazyka a tato svá studia završila v roce 1908 úspěšně složenou zkouškou určenou pro učitele francouzštiny.^[5][6] Následně absolvovala jeden školní rok trvající (1908 až 1909) studium na gymnáziu ve Švýcarsku^[6] (Morges, kanton de Vaud).^[5] Na Zemské klinice pro matky a kojence v Praze zvládla v roce 1911 šest měsíců trvající kurz určený pro ošetřovatelky velmi malých dětí (a kojné).^[5] V letech 1911 až 1917 vyučovala na obecných školách v Praze předmět francouzský jazyk.^[5]

V sociologické sekci pražské univerzity studovala (v letech 1912 až 1915) sociologii a praktickou sociální práci.^{[6][p. 1]} Kontakty s Alicí Masarykovou později během první světové války zařadily Ivanu Neubauerovou na seznam politicky pronásledovaných osob.^[6] Přibližně ve stejné době (v letech 1912 až 1916) vykonávala funkci správce kliniky pro kojence a matky s dětmi.^[5]

Po absolvování (v roce 1919) letní školy určené pro sociální pracovníky, která byla řízena americkými sociálními pracovníky v Praze^[5] začala po roce 1919 pracovat v ústředí Československého červeného kříže (ČSČK) ve funkci tajemnice předsedkyně této organizace.^{[6][p. 2]}

Dne 3. července 1923 v Praze^[5] se PhDr. Ivana Neubauerová vdala za MUDr. Františka Šmakala (a přijala jeho příjmení Šmakalová).^[6] Od roku 1923 pracovala Ivana Šmakalová v ČSČK, kde jí byla svěřena oblast (referát), jejíž součástí byly přednášky, kurzy o výživě, výstavy a spolupráce s tiskem.^[6] Kromě toho se Ivana angažovala i v některých dalších českých sociálních institucích a v ženském hnutí (např. jako místopředsedkyně Ústředí československých hospodyň). Zde se soustředila na problematiku zásad úsporné výživy, usnadnění práce v domácnosti a na otázky související s právy spotřebitelů.^[6]

S orientací na tuto problematiku souviselo i její soukromé studium výživy. To absolvovala v roce 1926 u profesora fyziologie na pražské univerzitě Dr. Honse a Dr. Marie Podzimkové, pozdější přednostky výživového oddělení Státního hygienického ústavu v Praze.^[5] V roce 1928 absolvovala Iva Šmakalová letní školu YWCA (vedenou slečnou Mary Dingmanovou) pro průmyslové otázky v německém Bredeneecku.^[5]

V rozmezí let 1933 až 1937 byl MUDr. František Šmakal ředitelem Slovenské divize ČSČK.^[7] Sídlo této organizace se nacházelo, zásluhou Alice Masarykové, v městě Martině, kam se za svým manželem Ivana Šmakalová v roce 1934 přestěhovala.^[8] Manželé si v tomto regionu plánovali svoje další pobývání, zakoupili si menší dům v Martině a nechali si postavit chatku (v lokalitě Kučerkovo u Bystričky), kde se setkávali se svými příbuznými, kolegy, přáteli (např. T. G. Masarykem a s členy jeho širší rodiny).^[8]

V Martině se Iva Šmakalová zapojila do organizování činnosti ČSČK na Slovensku a krom toho dále pokračovala její úzká spolupráce s Alicí Masarykovou, jejímž výsledkem byla (mimo jiné) kniha s názvem Československý červený kříž. Tato 85stránková publikace vyšla v Praze v roce 1935 a čtenářům přibližovala poslání a práci této organizace.^[6]

V roce 1936 absolvovala Šmakalová školicí kurz pro dobrovolné ošetřovatelky Červeného kříže.^[5] V tomto roce (1936) byla také publikována její studie o slovenské venkovské komunitě v regionu Turiec s názvem Integrální vesnice.^[6] Popud k této práci dala autorce dr. Alice Masaryková, která měla na turčianskou obec Horní Jaseno silné vazby již od dětství.^[6] Studie byla primárně určena jako referát na třetí mezinárodní konferenci sociální práce. Ta se uskutečnila v červenci 1936 v Londýně a měla na programu problematiku vztahu mezi soudobou sociální prací a lokálními společenstvími.^[6] Tato publikace (vlastně první sociologická práce toho druhu na Slovensku) byla prvotně napsána pro anglické vydání, ale na základě rozhodnutí Sociálního ústavu ČSR a díky finanční pomoci Slovenské krajiny vyšla v témže roce (1936) i ve slovenštině.^{[6][p. 3]}

Plány manželů Šmakalových na společné pobývání na Slovensku se neuskutečnily. Iva Šmakalová opustila Slovensko v roce 1937^[6] a počátkem roku 1938 odešel MUDr. František Šmakal z Martina zpátky do Prahy, aby se tam ujal funkce přednosty ČSČK.^[8] V Praze pokračovala Iva Šmakalová v práci pro ČSČK.^[6] V publikační činnosti se věnovala otázkám zdravé výživy, což reflektovala i její kniha s názvem Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě: rozhovory s hospodyněmi z podzimu 1940. Původně 120stránková knížka byla vydána poprvé v roce 1940 a její rozšířené druhé vydání (147 stran) vyšlo v roce 1941.^{[6][p. 4]}

Po záboru Sudet Německem (1. října 1938) se manželé Šmakalovi rozhodli, že budou chránit před německou konfiskací všechny fondy Červeného kříže.^[9] Oba dva byli členy YMCA, František vykonával funkci ředitele České divize ČSČK a Ivana působila jako tajemnice PhDr. Alice Masarykové.^[10] Záhy po obsazení Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem (15. března 1939) se tak oba dva zapojili do domácího protiněmeckého (II.) odboje.^[11][8]

V protektorátní době bydleli manželé Šmakalovi v domě na adrese: Nad vojenským hřbitovem 707/3, 169 00 Praha 6 - Střešovice (německy se ulice jmenovala: Am Kriegerfriedhof).^[11] Poté, co němečtí okupanti úředně zakázali a v srpnu 1940 rozpustili Československý červený kříž, přešel MUDr. František Šmakal na Ministerstvo sociální a zdravotní správy.^[7] Současně se mu podařilo zachránit některé finanční prostředky z bývalého majetku rozpuštěného Československého červeného kříže před Němci a z těchto finančních zdrojů následně podporoval domácí odboj.^[7][8] (Některé z těchto prostředků šly na podporu rodin zatčených nebo popravených odbojářů.^[8])

Do většiny ilegálních aktivit svého manžela MUDr. Františka Šmakala se zapojila i jeho manželka, blízká spolupracovnice v ČSČK, historička PhDr. Ivana Šmakalová.^[7] Ta například předala parašutistovi a radistovi četaři Jiřímu Potůčkovi text depeše sestavené Ústředním vedením odboje domácího (ÚDODem), ve které tento orgán vyjadřoval pochybnosti nad účelností fyzické likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.^[10][11] Ivana Šmakalová spolupracovala i se sekretářem pražského ústředí YMCA a vedoucím funkcionářem ilegální organizace ÚVOD JUDr. Rudolfem Marešem a prostřednictvím Františka Drašnera i s jedním z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje profesorem Vladimírem Krajinou a dostala se do kontaktu i s radikálním sokolským odbojářem Janem Zelenkou-Hajským.^[11]

• Její spolupracovníci v odboji
• 
  Rudolf Mareš
• 
  Vladimír Krajina
• 
  Jan Zelenka-Hajský

Oba manželé Šmakalovi byli zatčeni gestapem v Praze 21. července 1942 v 19.00 hodin.^[12] Následně byli vyslýcháni v centrální úřadovně gestapa v Petschkově paláci a vězněni v Praze na Pankráci.^[10] Německý stanný soud v Praze je odsoudil v nepřítomnosti k trestu smrti. Ivana Šmakalová byla odsouzena k trestu smrti při zasedání stanného soudu v Praze dne 5. října 1942.^{[p. 5][p. 6]}

Následně byli manželé Šmakalovi přemístěni do policejní věznice v Malé pevnosti Terezín^[10] a odtud pak byli hromadným transportem s ostatními pomocníky (podporovateli) a příbuznými parašutistů deportováni 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.^[8] Tam transport dorazil 23. října 1942 a následujícího dne (24. října 1942) byla Ivana Šmakalová zavražděna střelou z malorážní pistole do týla v odstřelovacím koutě mauthausenského „bunkru“ při fiktivní lékařské prohlídce. Její manžel MUDr. František Šmakal byl usmrcen na stejném místě a identickým způsobem téhož dne.^{[11][10][12][13][6]}

• MASARYKOVÁ, Alice G. a ŠMAKALOVÁ, Iva, ed. Československý červený kříž. V Praze: [nakladatel není známý], 1935; 85 stran.
• ŠMAKALOVÁ, Iva. An integral village: Study of a Slovak rural community. (Integrální vesnice: Studie slovenské venkovské komunity) Prague: Czechoslovak social institute, 1936; 10, [II] s. (spisek z oblasti ekonomické sociologie, sociologie institucí, lidských sídel a komunit); v angličtině
• ŠMAKALOVÁ, Iva a MATUŠÍK, Bohumil, ed. Integrálna dedina: Štúdia slovenskej zemianskej dediny v Turci. Praha: Sociální ústav ČSR, 1936 111 stran.
• ŠMAKALOVÁ, Iva. Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě: rozhovory s hospodyněmi z podzimu 1940. V Praze: Pokrok, 1940; 121 stran + [1] s. Knihovna české rodiny; svazek 1.
• ŠMAKALOVÁ, Iva. Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě. 2., přepracované a doplněné vydání; Praha: Život a práce, 1941; 147 stran + [1] s.

• Její jméno (Šmakalová Ivana roz. Neubauerová *23.6.1888) i jméno jejího manžela (Šmakal František MUDr. *14.9.1896) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a).^[10] Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^{[1][2][14][6]}

• Symbolický hrob (kenotaf) manželů Šmakalových se nachází na Krčském hřbitově (hřbitov na Zelené lišce v Praze^[10][8] Nuslích, kde je následující text: NA PAMÁTKU MUDr. FRANTIŠKA ŠMAKALA A JEHO CHOTI IVY ROZ. NEUBAUEROVÉ, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. 10. 1942 V MAUTHAUSENU.^[6]

• Jména manželů Šmakalových připomíná pamětní deska věnovaná Obětem 2. světové války umístěná v budově základní školy na adrese Praha 6, Norbertov 126/1, Střešovice.^[6] Na desce je nápis: 1938-1945 / OBĚTOVALI SVÉ ŽIVOTY ZA SVOBODU VLASTI / následuje výčet jmen ... / DR ŠMAKAL FRANTIŠEK, ŠMAKALOVÁ IVA / .... následuje výčet jmen.^[15][10]

• Někteří spoluodsouzení s Ivanou Šmakalovou
• 
  Vilemína Drašnerová
• 
  František Drašner
• 
  Josef Čejka
• 
  Jan Šourek

• Oběti heydrichiády
• František Šmakal

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivana Šmakalová
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivana Šmakalová na Wikimedia Commons