Fundamentální rovnice

Fundamentální rovnice představuje úplný termodynamický popis systému. Zatímco termické stavové rovnice zadávají vazby pro možné vývoje systému a kalorické stavové rovnice udávají závislost vnitřní energie na vnějších parametrech systému, fundamentální rovnice určuje toky energie v daném termodynamickém systému.

Různí autoři používají různé zavedení fundamentální rovnice, nejběžnější forma zápisu je však následující:

d U = δ Q δ W + i μ i d N i {\displaystyle \mathrm {d} U=\delta Q-\delta W+\sum _{i}\mu _{i}\,\mathrm {d} N_{i}}

Kde δ Q {\displaystyle \delta Q} a δ W {\displaystyle \delta W} jsou Pfaffovy diferenciální formy tepla a práce. Intuitivně je lze vnímat jako nekonečně malé přírůstky práce a tepla, nicméně se nejedná o totální diferenciály, protože obojí teplo i práce závisí na zvoleném procesu (trajektorii ve fázovém prostoru).

Pomocí integračního faktoru 1 T {\displaystyle {\frac {1}{T}}} však lze formu δ Q {\displaystyle \delta Q} převést na diferenciál entropie d S {\displaystyle \mathrm {d} S} a fundamentální rovnice pak nabývá tvaru:

d U = T d S p d V + i μ i d N i {\displaystyle \mathrm {d} U=T\mathrm {d} S-p\mathrm {d} V+\sum _{i}\mu _{i}\,\mathrm {d} N_{i}\,}

Kde p d V {\displaystyle -p\mathrm {d} V} je diferenciál práce pro systém s jediným vnějším parametrem V {\displaystyle V} . Existují i jiné formy fundamentálních rovnic vhodné pro různé problémy, které lze získat Legendreovou transformací vnitřní energie U ( S , V , N ) {\displaystyle U(S,V,N)} . Lze tak získat termodynamické potenciály jako např. entalpii H(S,p), volnou energii F(T,V) a Gibbsovu energii G(T,p). Jejich diferenciály jsou pak alternativním vyjádřením fundamentální rovnice.