Charles Hatchett

Charles Hatchett ( 2. ledna 1765 v Londýně – 10. března 1847 v Londýně) byl anglický analytický chemik a mineralog. Objevil prvek niob, pro který navrhl název columbium, ale v roce 1949 na konferenci Chemického svazu v Amsterdamu byl pro tento prvek vybrán název niob. Podílel se i na několika objevech v oblasti mineralogie. Od roku 1801 pracoval v Britském muzeu a publikoval řadu chemických prací.

Hatchett byl synem bohatého podnikatele a předpokládalo se, že firmu po otci převezme. Jeho životním koníčkem však byla chemie a mineralogie. Neabsolvoval žádné přírodovědné vzdělání a byl samouk, a přesto dosáhl v této oblasti mnoha objevů a ocenění. Chemii se věnoval především v letech 1796 a 1806. Později se rozhodl pro rodinné podnikání.

Byl viceprezidentem Královského institutu Velké Británie. V roce 1795 byl zvolen členem Linnéovy společnosti a v roce 1797 členem Královské společnosti. V roce 1809 byl zvolen do Literárního klubu v Londýně a v roce 1829 se stal jeho pokladníkem.

Vzdělání

Charles Hatchett se narodil v Long Acre v Londýně jako syn známého a bohatého podnikatele v oblasti výroby kočárů Johna Hatchetta (1729–1806) a Elizabeth Hatchettové. Jeho otec se později stal smírčím soudcem v Hammersmithu. Charles navštěvoval soukromou školu Fountayne's v Marylebone Parku a již od mládí projevoval zájem o analytickou chemii a mineralogii.

V roce 1786 se oženil s Elizabeth Marthou Collickovou (1756–1837) v St Martin-in-the-Fields. Po svatbě manželé dva roky cestovali po Polsku a Rusku, než se usadili v Hammersmithu. Měli dvě děti Johna Charlese Hatchetta a Annu Fredericu Hatchettovou, která se provdala za chemika Williama Thomase Brandeho.

V roce 1790 ho jeho otec poslal doručit nově vyrobený kočár Kateřině Veliké do Petrohradu. Cestu Hatchett využil i ke své práci v oblasti chemie a mineralogie. Dostal doporučení od prezidenta Královské společnosti a patrona anglických přírodovědců sira Josepha Bankse, aby byl na svých cestách přijat uznávanými vědci. Navštívil tak chemika Martina Klaprotha, geologa a botanika Petera Pallase, neapolského mineraloga Andreu Savaresiho a další vědce.

V roce 1796 podnikl Hatchett další dlouhou cestu, tentokrát po Anglii a Skotsku, kde navštívil geologická naleziště, doly a továrny. Jeho deník z této cesty byl publikován v roce 1967 pod názvem The Hatchett diary: a tour through the counties of England and Scotland in 1796 visiting their mines and manufactory (česky Hatchettův deník: prohlídka hrabství Anglie a Skotska v roce 1796 při návštěvě jejich dolů a manufaktury).

Charles Hatchett se věnoval chemii především v letech 1796 a 1806. Od roku 1801 pracoval v Britském muzeu a publikoval řadu chemických prací. Později po smrti svého otce se však rozhodl pro rodinné podnikání. Byl známý jako sběratel starých knih, uměleckých a hudebních rukopisů a nástrojů. Zemřel v Londýně v roce 1847 ve věku 82 let a byl pohřben v St Laurence's Church, Upton-cum-Chalvey, kde je také pohřben jeho přítel německo-britský astronom William Herschel.

Chemie a mineralogie

Britské muzeum
V letech 1796 a 1806 se Charles Hatchett věnoval především chemii. V roce 1796 publikoval článek s názvem Analýza korintského molybdenanu olova, ve které vyřešil spor o povahu tohoto minerálu. V roce 1797 byl zvolen členem Královské společnosti, především díky této práci.
Ve více než 20 dalších článcích se zabýval chemií minerálů, pryskyřic a dalších přírodních produktů.
V roce 1798 byl Hatchett požádán členy Soukromé rady Spojeného království, aby spolupracoval s Henrym Cavendishem a posoudil stav mincí království, které byly v té době často falšovány. V roce 1803 vypracoval 152stránkovou zprávu, ve které dospěl k závěru, že nedošlo k žádné závažné vadě ve složení nebo množství standardního zlata.
Hatchett vytvořil sbírku více než 7000 minerálů, kterou v roce 1799 prodal Britskému muzeu v Londýně. Souhlasil s uspořádáním sbírky minerálů v muzeu, ale ponechal si právo vyjmout a analyzovat části některých exemplářů.
V roce 1800 Hatchett otevřel malou chemickou továrnu v Chiswicku v Londýně.

Objevy prvků

Columbit - minerál
Niob - prvek
V roce 1801 Hatchett analyzoval kus columbitu ze sbírky nerostů Britského muzea, který dopravil do Anglie kolem roku 1650 první guvernér Connecticutu John Winthrop (1606-1676). Ukázalo se, že columbit je velmi složitý minerál a obsahuje novou zeminu, což naznačuje existenci nového prvku (francouzský chemik Antoine Lavoisier definoval pojem prvek o pouhých 13 let dříve). Hatchett nazval tento nový prvek columbium (Cb) na počest Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky. Dne 26. listopadu 1801 roku prezentoval svůj objev před Královskou společností.
Po dlouhou dobu bylo obtížné odlišit columbium od tantalu, prvku objeveného ve Švédsku v roce 1802 Andersem Ekebergem a izolovaného v roce 1820 Jönsem Berzeliusem.
V roce 1846 německý chemik Heinrich Rose objevil, že v tantalitu jsou dva další prvky, které pojmenoval niob a pelopium podle řeckých mytologických postav Niobe a Pelopse, dcery a syna Tantala. Heinrich Rose nevěděl o Hatchettově objevu prvku columbia, který byl totožný s jeho objeveným prvkem, a proto jej pojmenoval niob.
Nakonec se potvrdilo, že Roseův niob (atomové číslo 41) je identický s Hatchettovým columbiem a v roce 1949 byl na 15. konferenci Chemického svazu v Amsterdamu pro tento prvek vybrán název niob.
Starý název columbium se však dodnes používá v americkém metalurgickém průmyslu.

Publikace

Analýza magnetických pyritů, 1804
Pojednání o nardu starověku, 1836

Vyznamenání

V roce 1798 byla Charlesu Hatchettovi udělena Copleyho medaile od Královské společnosti.
V roce 1797 se stal členem Královské společnosti v Edinburghu.
V roce 1808 byl zvolen externím členem Bavorské akademie věd a humanitních věd.
V září 1823 se stal dopisujícím členem Francouzské akademie věd.
Od roku 1979 uděluje Institute of Materials, Minerals and Mining v Londýně výroční cenu Charlese Hatchetta významnému metalurgovi za nejlepší práce o vědě a technologii niobu a jeho slitin. Medaile je odlita z čistého niobu.