Charita Česká republika

Charita Česká republika
Zkratka	CHČR
Předchůdce	Česká katolická charita
Zakladatel	Česká biskupská konference
Vznik	1919
Typ	nestátní nezisková organizace
Právní forma	církevní právnická osoba
Účel	sociální a zdravotní služby, pomoc cizincům v ČR humanitární pomoc a rozvojová spolupráce
Sídlo	Praha
Působnost	ČR a celosvětově
Členové	264 městských a farních Charit [1]
Ředitel	Lukáš Curylo
Prezident	Mons. Pavel Posád[2]
Rozpočet	239 177 000 Kč (2023)
Počet zaměstnanců	9 874 (2023)
Dobrovolníků	83 795 (2023)
Oficiální web	www.charita.cz
Datová schránka	4zxxr2z
IČO	70100969 (VR)
LEI	315700P4N9VSLK5QZV01
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charita Česká republika (do roku 2006 Sdružení Česká katolická charita) je nezisková humanitární organizace zřizovaná katolickou církví (konkrétně Českou biskupskou konferencí) na území České republiky. Jde o největšího nestátního poskytovatele zdravotnických a sociálních služeb v ČR. Hlavní náplní její činnosti je zpoplatněná pomoc potřebným v ČR, mimo to ale také organizuje humanitární pomoc a dobročinné programy pro zahraničí (např. sbírky v případě živelních katastrof nebo adopce na dálku). Od roku 1995 je členem mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa.

Vnitřně se Charita Česká republika člení na 10 subjektů s vlastní právní subjektivitou: 6 diecézních charit, 2 arcidiecézní charity, Řeckokatolická charita a Česká katolická charita – Domovy duchovních a řeholnic. Diecézní charity se pak vnitřně člení na oblastní, městské nebo farní organizace s rozličnými variantami samostatnosti a organizovanosti.

• Diecézní charita Brno
• Diecézní charita České Budějovice
• Diecézní katolická charita Hradec Králové
• Diecézní charita Litoměřice
• Arcidiecézní charita Olomouc
• Diecézní charita ostravsko-opavská
• Diecézní charita Plzeň
• Arcidiecézní charita Praha
• Řeckokatolická charita
• Česká katolická charita - Domovy duchovních a řeholnic

Činnost Charity Česká republika navazuje na sociální péči katolické církve, která na území českého státu působí již od středověku. ^[3]Prvopočátek samotné Katolické charity spadá do období konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska, kdy začaly na několika místech vznikat charitativní organizace. Například již v červnu 1918 byl z popudu pražského arcibiskupa Pavla Huyna založen Svaz katolické charity v Království českém, později přejmenovaný na Svaz katolické charity v Čechách. Po vzniku Československa vyrůstají jednotlivé místní pobočky a jednotlivé ústavy (sirotčince, chudobince, starobince, útulky pro tělesně postižené, polévkové spolky atd.), vedené většinou řeholními organizacemi, se sdružují do jednotné zastřešující organizace. ^[3]Na počátcích Charity na Moravě se významně podílel kaplan ze Svatého Kopečku Ludvík Antonín Bláha, olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan a Jan Stavěl. Jednotlivé organizace a spolky pracující na úrovni diecézí vznikly na Moravě v roce 1922.

Rozrůstající se síť charitních zařízení pojala také množství dobročinných organizací založených již ve druhé polovině 19. století. V roce 1928 vznikla celostátní charitní centrála, tzv. Říšské ústředí svazů charity milosrdné lásky v ČSR se sídlem v Praze, která zastřešovala stávající Zemské svazy charity v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Ústrednú karitu na Slovensku. V období první republiky zaznamenala Charita velký rozvoj. Využila své nabyté zkušenosti, a poté se významně uplatnila v hektickém období po konci druhé světové války. Na jaře roku 1945 zareagovala mnohem rychleji než úřady na nutnost okamžité pomoci navrátilcům z koncentračních táborů a dalším lidem postiženým válkou. Zřizovala vývařovny, pomáhala při hledání dokumentů a pečovala o nemohoucí. Okresní a obvodní charitní ošetřovatelské stanice se svými diplomovanými a dobrovolnými sestrami se tehdy staly vyhledávaným útočištěm nemocných a trpících.^[4] V roce 1948 komunisté cíleně vytlačili Katolickou charitu z jejího sociálního a zdravotnického působení. Diecézní a arcidiecézní charity byly na základě nových zákonů nahrazeny jedinou organizací Česká katolická charita, která byla podřízena státnímu dozoru a přišla o téměř všechna zdravotní a sociální zařízení. Její činnost byla omezena na skromnou produkci náboženského tisku a náboženské literatury (leckdy i nevalné úrovně), prodej devocionálií (svatých obrázků, hostií, kostelního náčiní) a péči o přestárlé řeholníky, řeholnice a kněze. Vedení dosazované státem mělo mezi věřícími špatnou pověst a bylo úzce navázané na tzv. pokrokové kněží a Státní úřad pro věci církevní. Služba veřejnosti byla oficiálně zcela vyloučena.^[3]

K obnově činnosti České katolické charity došlo krátce po pádu totalitního režimu v listopadu 1989. Lídry mnoha místních Charit byli lidé z farností, často organizátoři pouti do Říma na svatořečení Anežky České nebo Výborů křesťanské pomoci, ustavených po zemětřesení v Arménii v prosinci 1988.^[4] V roce 1990 došlo k radikálním změnám ve vedení Charity a v roce 1991 začaly být znovu zřizovány diecézní Charity. Kromě dobrovolné pomoci nemocným, shromažďování obnošeného šatstva nebo okamžité pomoci vězňům propuštěným po velké prezidentské amnestii na počátku roku 1990 stála Charita v dalších letech u rozvolňování institucionální péče o lidi s chronickými onemocněními a postižením a byla také u jejich začleňování do společnosti.

V roce 1999 se organizace přejmenovala na Sdružení Česká katolická charita a od roku 2007 se jmenuje Charita Česká republika (anglicky Caritas Czech Republic).^[3]

• Tříkrálová sbírka
• Postní almužna
• Vojenský fond solidarity

Charita Česká republika vyvíjí humanitární činnost v zahraniční od roku 1995. Od roku 2000 se Oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce začíná soustřeďovat také na rozvojovou činnost. Charita Česká republika působí v řadě zemí, například Haiti, Indonésie, Mongolsko, Moldavsko, Gruzie, Čečensko či v zemích Afrického rohu. Bezprostřední humanitární pomoc probíhá většinou ve spolupráci s místní pobočkou Caritas Internationalis.

• Ing. Miloslav Michael Fiala OPraem (1999–2006)
• Mons. Mgr. Josef Šich (2007–2009)
• Mons. Mgr. Pavel Posád (od roku 2009)

• Ing. Jaroslav Kopřiva (generální sekretář do roku 2003)
• Jindřich Suchánek (generální sekretář 2004–2005)
• Ing. Mgr. Oldřich Haičman (generální sekretář 2005–2006, ředitel od roku 2007)
• Mgr. et Mgr. Lukáš Curylo (ředitel od února 2013)
• Mgr. Jakub Líčka (generální sekretář od roku 2014)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charita Česká republika na Wikimedia Commons