Bohohledačství

Bohohledačství (rusky богоискательство, bogoiskatělstvo) byl nábožensko-filozofický proud, který vznikl v Rusku počátkem 20. století v liberálním prostředí.^[1][2] Bohohledači viděli cíl společenského vývoje v realizaci křesťanského ideálu na zemi. K bohohledačům patří Semjon Ljudvigovič Frank, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippius, Dmitrij Filosofov aj.^[3] V bohohledačství se rozlišují dva základní směry. Představitelé prvního směru (Merežkovskij, Nikolaj Berďajev, Vasilij Rozanov, Lev Šestov aj.) navazovali nejen na myšlení F. M. Dostojevského a ideu bohočlověka u Vladimira Solovjova, ale i na Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzscheho a Sørena Kierkegaarda. Představitelé druhého směru (Pavel Florenskij, S. Bulgakov) aktivně používali prací církevních otců.^[1]

• PAVLINCOVÁ, Helena. bohohledačství [online]. Religionistická encyklopedie [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. 
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Novokantovství v Rusku a jeho vyúštění v mystice a bohohledačství. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 525–526.

v cizích jazycích

• КУРАБЦЕВ, В. Л., 2015. БОГОИСКАТЕЛЬСТВО. In: МАСЛИН, М. А. Русская философия. Энциклопедия. II., přepracované vyd. Moskva: Мир философии. Dostupné online. (rusky)

• bohohledačství [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.