Bitva u Šarišského Potoka

Bitva u Šarišského Potoka, známá též pod názvem bitva u Blatného Potoka, proběhla dne 21. května 1458 poblíž maďarského města Sárospatak. Bratříci vedení Petrem Aksamitem zde podlehli mnohanásobné přesile uherského vojska krále Matyáše Korvína. Šlo o první velkou porážku bratříků, při níž padl i jejich hlavní velitel Aksamit.

Po roce 1453 v Horních Uhrách významně vzrostla moc bratříků, vojenských sdružení tvořených z velké části z bývalých husitů, k nimž se přidali po odchodu Jana Jiskry z Uher mnozí z jeho oddílů. Vojensky ovládali celé východní a zčásti i střední Slovensko a uherský královský dvůr proti nim organizoval nepříliš úspěšné vojenské výpravy. Soustředěný útok proti bratříkům zahájil krátce po svém nástupu na trůn Matyáš Korvín. Jmenoval kapitánem Horních Uher Šebestiána Rozgonyiho a pověřil ho úkolem vypudit bratříky ze země. Rozgonyi shromáždil silné vojsko, které již v dubnu roku 1458 porazilo bratříky vedené Martinem Valgatou a dobylo jejich opevněné hrady v Rimavské Seči a ve Vadně v severním Maďarsku. Podařilo se jim dobýt bratřický tábor v Nižné Myšli u Košic, kde dal Rozgonyi povraždit všechny zajatce s výjimkou jediné ženy.^[1]

V době, kdy již bratřické hrady vzdorovaly královským oddílům, vytáhl vrchní velitel bratříků Petr Aksamit v čele vojska na loupežnou výpravu do okolí řeky Tisy.^[2] Dalšími veliteli byli Jan Talafús, Martin Valgata a Jašek Údrcký. Bratříci, jejichž vojsko údajně čítalo asi 2500 bojovníků, byli zaskočeni mnohanásobnou uherskou přesilou na poli zvaném Botkö, mezi obcemi Sárospaták a Ardó, když se chystali překročit řeku Bodrog. S řekou za zády se dostali do velmi nevýhodné situace a po krátkém hrdinném boji podlehli přesile. Padl zde Aksamit a s ním na 600 bojovníků. Jízda vedená Talafúsem a Údrckým, kde se statečně bili zejména Poláci, se zachránila útěkem, ale i jízdní měli značné ztráty. Bitvě prý přihlížel král Matyáš z blízké hory, která pak údajně dostala jméno Královská hora.^[1]

Smrtí Petra Aksamita ztratilo bratrstvo svého uznávaného vůdce a nadále se nepodařilo udržet bratřické oddíly pod jednotným velením, ač se o to snažil Talafús, po jeho smrti nejvýznamnější z kapitánů. Hájili se na svých hradech a v táborech, které postupně ztráceli, ale ještě řadu let odolávali mnohem silnějšímu nepříteli. Definitivní konec bratříků znamenala až porážka u Velkých Kostoľan v roce 1467.

Bitvy pozdního husitství
Pohusitské interregnum (1439–1453)	(1444) Bitva u Varny • (1448) Dobytí Prahy • (1449) Bitva u Moravské Třebové • Bitva u Kolína • (1450) Bitva u Rokycan
Bratříci v Horních Uhrách (1439–1467)	(1449) Bitva u Somoše • (1451) Bitva u Lučence • (1458) Bitva u Šarišského Potoka • (1465) Bitva u Kapušan • (1467) Bitva u Veľkých Kostoľan
Křížová výprava proti Jiřímu z Poděbrad (1467–1468)	(1467) Bitva u Frankenštejnu • Bitva u Pačkova • Bitva u Soběslavi • Bitva u Nýrska • (1468) Bitva u Turnova • Bitva u Dráchova • Bitva u Telče • Bitva u Kraví hory
Česko-uherské války (1468–1478)	(1468) Bitva o Třebíč • Bitva u Zvole • Bitva u Olomouce • (1469) Bitva u Vilémova • Bitva u Veselí nad Moravou • Bitva u Uherského Hradiště • Bitva u Uherského Brodu • (1470) Bitva na říčce Valové • Tažení Johany z Rožmitálu • (1474) Bitva u Žvanovic • (1478) Bitva u Plzně