Arthur Giesl

Baron Arthur Giesl von Gieslingen
Velitel 8. armádního sboru v Praze
Ve funkci: 1912 – 1914
Předchůdce	Albert Koller
Nástupce	Viktor von Scheuchenstuel
Velitel 29. pěší divize v Terezíně
Ve funkci: 1910 – 1912
Předchůdce	Karl Knopp von Kirchwald
Nástupce	Richard Schreyer
Ředitel Tereziánské vojenské akademie
Ve funkci: 1905 – 1910
Předchůdce	Karl Drathschmidt von Bruckheim
Nástupce	Josef Roth
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1912), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)
Narození	1857 nebo 19. června 1857 Krakov
Úmrtí	1935 (ve věku 77–78 let) nebo 3. prosince 1935 Vídeň
Titul	svobodný pán (1883)
Rodiče	Heinrich Karl Giesl von Gieslingen
Příbuzní	Wladimir Giesl von Gieslingen (sourozenec)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Commons	Arthur Giesl von Gieslingen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Johann Baptist svobodný pán Giesl von Gieslingen (19. června 1857, Krakov – 3. prosince 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský generál z rodiny s vojenskou tradicí. Od mládí sloužil v armádě, v roce 1912 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V letech 1912–1914 byl velitelem 8. armádního sboru, respektive zemským velitelem v Čechách. Na počátku první světové války selhal jako velitel na srbské frontě a byl penzionován, od té doby žil v soukromí.

Životopis

Narodil se jako starší syn c.k. polního zbrojmistra Heinricha Karla Giesla (1821–1905),^[1] který byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů. První vojenskou průporavu získal na kadetních školách v Sankt Pölten a Eisenstadtu, v letech 1871–1875 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík k 2 dragounskému pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil znovu ve Vídni nebo v Székesfehérváru. V hodnosti kapitána byl od roku 1887 ordonančním důstojníkem korunního prince Rudolfa a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. V roce 1889 byl jedním z mála, komu bylo umožněno vidět mrtvolu korunního prince po jeho sebevraždě v Mayerlingu.^[3] Od roku 1891 byl v hodnosti majora pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1892 byl převelen ke štábu do Lvova, kde o dva roky později dosáhl hodnosti podplukovníka. V letech 1896–1898 byl šéfem štábu 8. armádního sboru v Praze.^[4] Souběžně nadále působil ve zpravodajských službách a jeho jméno je později zmiňováno v souvislosti s aférou plukovníka Redla.

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora^[5] a stal se velitelem 10. pěší brigády v Opavě.^[6]. V letech 1905–1910 působil jako ředitel Tereziánské vojenské akademie.^[7][8] Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1907) a v letech 1910–1912 byl velitelem 29. pěší divize v Terezíně.^[9] K datu 1. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva^[10] a převzal velení 8. armádního sboru v Praze,^[11][12] respektive byl zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze^[13]. Na počátku první světové války byl se svým sborem povolán na srbskou frontu,^[14] kde byl ale vzápětí poražen a odeslán na časově neohraničenou dovolenou. Po nástupu císaře Karla I. byl v roce 1917 znovu povolán do aktivní služby, převzal ale jen podružnou funkci prezidenta kontrolní komise záložních jednotek.^[15] Formálně byl z armády vyřazen až k 1. lednu 1919.^[16] Poté žil v soukromí ve Vídni, od roku 1928 byl čestným prezidentem společnosti absolventů Tereziánské vojenské akademie.

V roce 1888 se oženil s Helenou Comploierovou (1860-1944) a měl s ní dvě dcery.^[17] Mladší Theodora zemřela krátce po narození, starší Margareta (1888–1919) byla manželkou barona Leopolda Chlumeckého.^[18]

Jeho mladší bratr Wladimir Giesl (1860–1936) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Známá je jeho funkce rakousko-uherského vyslance v Srbsku těsně před první světovou válkou.

Tituly a ocenění

Rodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem von Gieslingen.^[19] Arthurův otec získal v roce 1863 titul rytíře a v roce 1883 byla rodina povýšena do stavu svobodných pánů.^[20] Arthur jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[21] Během vojenské služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku,^[22] v době působení v bezprostřední blízkosti korunního prince Rudolfa a císaře Františka Josefa obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.^[23] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.^[24]

Rakousko-Uhersko

• Řád železné koruny III. třídy (1889)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1900)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1903)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Řádu sv. Štěpána (1909)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1917)

Zahraničí

• Řád bílého orla (1887, Srbsko)
• Řád pruské koruny III. třídy (1888, Německo)
• Řád lva a slunce III. třídy (1889, Persie)
• Řád rumunské koruny komandér Řádu rumunské koruny (1890, Rumunsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (1891, Německo)
• rytíř Řádu Albrechtova (1891, Sasko)
• Řád Takova III. třídy (1891, Srbsko)
• Řád Fridrichův II. třídy (1900, Württembersko)
• Řád lva a slunce II. třídy (1901, Persie)
• velkokříž Řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka (1908, Oldenbursko)
• velkokříž Řádu meče (1910, Švédsko)
• Řád posvátného pokladu I. třídy (1911, Japonsko)
• Řád dvojitého draka II. třídy (1911, Čína)

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 139–140 (heslo Arthur Giesl) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 144–147 (heslo Giesl z Gieslingenu) ISBN 978-80-905324-3-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Giesl von Gieslingen na Wikimedia Commons
• Arthur Giesl na webu austro-hungarian army Archivováno 22. 1. 2021 na Wayback Machine.